28 C 253/2024-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal zaplatit úrok v pevné výši , částka, a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaný však uhradil toliko částku , částka, . Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši , částka, od , datum, , dále s úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, přičemž úrokem z prodlení je úročená splatná nezaplacená částka jistiny a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši , částka, . Právnímu předchůdci žalobkyně taktéž vzniklo právo na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tak požadovala neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo ve svém bydlišti ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, a dále zákonný úrok z prodlení od , datum, ve výši , částka, a dále úroky z úvěru ve výši 8 % z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky taktéž v rámci předžalobní výzvy, neuhradil však ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena v souladu s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy ze smlouvy taktéž vyplynulo, že RPSN byla uvedena ve výši 272,44 %. Přílohou smlouvy byl předpis splátek. Z listiny vyhotovené žalobkyní soud zjistil, že dne , datum, žalovaný uhradil v hotovosti částku , částka, , bylo případně na žalovaném aby tvrdil a prokazoval jiné skutečnosti, avšak žalovaný zůstal zcela pasivní. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla zjištěna ze smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Žalovaný byl vyzýván dále v rámci předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, . Z podacího lístku bylo prokázáno, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 73,64 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 16,75 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 73,64 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytl, pokud by žalovaný nepřistoupil na jeho podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka , částka, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovanému poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této peněžní částky uhradil částku , částka, , proto výše obohacení činí částku , částka, , když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud proto žalobě vyhověl co do částky , částka, , přičemž počátek z prodlení určil od , datum, do zaplacení, kdy předžalobní výzva k plnění do , datum, byla předána k poštovní přepravě dne , datum, a fikce doručení tak nastala ke dni 1. 3.2 2024 ( § 573 obč. zák.). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážně úspěšnější žalovaný (soud vycházel i z požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) by měl právo na část nákladů, které účelně vynaložil. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.10. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.