28 C 339/2024-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který mu byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši , částka, , přičemž žalovaný splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou již byla splatná dne , datum, . Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni tak nezbývalo než dle smluvního ujednání přistoupit ke zesplatnění úvěru a vyzvat žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaný neuhradil k dnešnímu dni na jistinu pohledávky ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze smluvních informací soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 15 % měsíčně s tím, že žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši , částka, , celkem tak částku , částka, formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 435,03 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy soud má za to, že žalobkyně tuto svoji povinnost řádně nesplnila, za situace, kdy dospěl k závěru, že žalovaný je osobou, kterému nelze úvěr poskytnout, což se následně projevilo i tím, že žalovaný nebyl schopen úvěr řádně a včas splácet. Z výpisu internetového bankovnictví soud zjistil, že žalovaný ze svého účtu na potvrzení uzavření smlouvy zaslal na účet žalobkyně částku ve výši , částka, . Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka , částka, byla dne , datum, na účet žalovaného zaslána. Upomínkou ze dne , datum, , ze dne , datum, upomínala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátky, kdy v rámci předžalobní upomínky ze dne , datum, informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne.5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, s tím, že žalovaný během 12 měsíců měl mimo částky , částka, taktéž uhradit žalobkyni částku , částka, , představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 15 % měsíčně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle řady ARAD 25,79 %, přičemž se jednalo o úvěr z kreditních karet, tedy o úvěr i vyšší možnou sazbou, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 15 % měsíčně je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalovanému částka , částka, skutečně poskytnuta byla. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný s poskytnutými peněžními prostředky neuhradil ničeho, soud tedy výši bezdůvodného obohacení stanovil ve výši peněžní částky, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval její uhrazení. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, kdy počátek prodlení soud váže ke dni , datum, , kdy bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , v souladu s § 573 Občanského zákoníku tak došlo k domněnce dojití zásilky dne , datum, , nejpozději dne , datum, měl žalovaný plnit a pokud tak neučinil, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 90,11 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku , částka, , při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka , částka, . Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.9. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností žalovanému určil běžnou třídenní lhůtu.