28 C 55/2024-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – město dne 8. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 564,38 Kč Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně úroků a poplatků za pojištění v 48 měsíčních splátkách po 871 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 41 808 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplatil, když žalovaný uhradil na svůj závazek toliko částku 1 000Kč. Dopisem ze dne 23.2.2023 byl žalovaný informován, že došlo k zeplatnění úvěru. Žalobkyně tak požadovala neuhrazenou jistinu, dlužný úrok ke dni zeplatnění, dlužný poplatek pojištění, smluvní pokutu a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován,, právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy k tomuto uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě výpisu z běžného účtu, kdy s ohledem na výši příjmů a výši úvěrů vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru.3. Z předložených listin má soud za prokázaný skutkový stav, který koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly ze smluv o úvěru a pojištění schopnosti splácet úvěr, ze kterých soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal vrátit tuto částku včetně úroků a poplatků za pojištění v 48 měsíčních splátkách po 871 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 41 808 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena 66,81 % ročně. S ohledem na to, že soud shledává uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, viz.níže, soud se podrobněji nezabýval dalšími smluvními ujednáními v této smlouvě. Soud má taktéž za prokázané, že částka ve výši 14 000 Kč byla žalovanému poskytnuta ( doklad o vyplacení úvěru). Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek s tím, že žalobkyně taktéž prokázala, že žalovaného o postoupení pohledávky písemně informovala (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne). Z předžalobní upomínky vyplynulo, že žalobkyně se domáhala plnění ze strany žalovaného před podáním žaloby. K prokázání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně toliko označilo a soudu předložila výpis z účtu žalovaného a to za období září a říjen 2022, ze kterého vyplynulo, že žalovaný pobíral invalidní důchod výše uvedena nebyla. Z hodnocení klienta- listiny vyhotovené poskytovatelem úvěru soud zjistil, že žalovaný sdělil příjem ve výši 15 013 Kč, výdaje byly uvedeny ve výši 8 188 Kč měsíčně.4. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovaného vyhodnotil jako osobu, která je schopná splácet předmětný úvěr. Soud považuje za zcela nedostatečné, pokud právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s předloženým výpisem z účtu, ze kterého vyplynuly příjmy žalovaného ze sociálních dávek, aniž by se zabýval tím, jaké má žalovaný výdaje, kdy se spokojil toliko s tvrzeními samotného žalovaného. Za této situace je zřejmé, že nelze dojít k závěru, že by právní předchůdce žalobkyně postupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o čemž svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 14 000 Kč, kdy žalovaný v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků uhradil toliko částku 1 000 Kč. Soud tak vyhověl co do částky 13 000 Kč s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému po výzvě k úhradě stanovena tedy od 6. 10. 2023 kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 10-ti dnů byla zaslána dne 20. 9. 2023, domněnka dojití pak nastala 25. 9. 2023 v souladu s ust. § 573 obč. zák. dne, nejpozději do 5. 10. 2023 měl žalovaný plnit, pokud tak neučinil, dostal se od 6. 10. 2023 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný ( soud přihlížel i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku), nebylo však prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly.8. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.