34 C 110/2023-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 224 608,37 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná dne 7. 3. 2017 písemně uznala svůj dluh ve výši 224 608,37 Kč složený z dlužného nájemného za pronajatý byt a přeúčtované ceny elektrické energie. Uznaný dluh se zavázala uhradit též s 0,1 % měsíčním úrokem v náhradní lhůtě do 30. 3. 2017. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k zaplacení, ale žalovaná na jeho výzvy nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že dne 6. 3. 2017 žalovaná v písemné formě prohlásila, že uznává dluh ve výši 224 608,37 Kč z titulu nájemní smlouvy ze dne 29. 6. 2015 představující dlužné nájemné za dobu od 1. 7. 2015 do 28. 12. 2015 a přeúčtované ceny za neoprávněný odběr elektrické energie v pronajatém bytě, kterou žalovaná odebírala i přesto, že byl v bytě demontován elektroměr, a zavázala se jej vrátit žalobci v náhradní lhůtě do 30. 3. 2017 s tím, že se nejedná o odklad splatnosti a žalobcův nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení zůstává nedotčen. Současně se se žalobcem a dalšími dohodla, že uznaný dluh vrátí s úrokem 0,1 % měsíčně. Dne 11. 3. 2023 žalobce vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě žalované částky a upozornil ji, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. 4. Projev vůle žalované k uznání dluhu a taktéž dohoda stran o smluvním úroku jsou prokázány uznáním dluhu ze dne 6. 3. 2017 na č. l. 9. Učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 11. 3. 2023 na č. l. 7 a jeho podání na poště podací stvrzenkou na č. l. 8. 5. Po právní stránce soud vyšel z § 2053 o. z., neboť žalovaná v prohlášení učiněné v písemné formě uznala svůj dluh co do důvodu a výše, a proto se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, protože podle § 510 odst. 2 o. z. se má za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství, a současně příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním (§ 513 o. z.), platí, že žalovaná uznala též příslušenství dluhu v podobě zákonného úroku z prodlení. Přisouzení smluvního úroku ve výši 0,1 % měsíčně má oporu ve smluvním ujednání účastníků. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 151,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 231 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 224 608,37 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 610 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 860 Kč ve výši 6 060,60 Kč.