11 C 27/2025-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným tomuto soudu dne 14. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 7163 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 5. 2019 rámcovou smlouvu č.: , hodnota, , a to v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č.: , č. účtu, . Dne 2. 3. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě a požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu, žalovaný naplnil podmínku dle čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, a byl mu proto kontokorent zablokován a nemohl jej dále čerpat a žalobce přistoupil následně dle ujednání smlouvy dne 1. 10. 2024 k zesplatnění kontokorentu zesplatňujícím dopisem obsahující též předžalobní výzvu ze dne 1. 10. 2024. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč, nesplaceným kapitalizovaným úrokem do zesplatění ve výši 468,76 Kč a dále žalobce požadoval úhradu smluvního úroku a úroku z prodlení. Tyto částky žalovaný žalobci neuhradil.2. Ohledně výše citovaného běžného účtu aktivovaného žalobcem pro žalovaného bylo stranami sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku a zavázal se udržovat na něm tolik peněž, aby pokryly předpokládané platby, a pokud se dostane do mínusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Žalovaný se navzdory tomu dostal na běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 716 Kč, který rovněž žalobci neuhradil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval.5. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Na základě žalobcem předložených listin má soud za zjištěná žalobní tvrzení uvedená žalobcem, jak jsou citována výše v tomto rozsudku, tedy že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o vedení běžného účtu a o kontokorentním úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta žalobcem možnost čerpat kontokorent až do výše 10 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost kontokorent nepřesáhnou, pod sankcí okamžitého zesplatnění, včetně povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku. Žalovaný dle žalobcem předloženého Přehledu čerpání a splácení kontokorentu přestal kontokorent vracet nejpozději od 1. 8. 2024, kdy jej již plně vyčerpal, a ke dni 30. 9. 2024 byl zůstatek na jeho běžném účtu v mínusu o další částku ve výši 716 Kč. Tvrzení žalobce byla žalobcem doložena předložením citované rámcové smlouvy uzavřené účastníky a jejího dodatku č. , hodnota, , výpisem z běžného účtu žalovaného a Přehledem čerpání a splácení kontokorentu. Žalobce takto doložil rovněž vznik neuhrazeného debetu na běžném účtu žalovaného vedeného žalobcem ve výši 716 Kč ke dni 30. 9. 2024, resp. 8. 11. 2024. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by tyto dlužné částky žalobci uhradil, a soud proto vycházel z toho, že tento žalobcem požadovaný dluh po zesplatnění úvěru žalobcem nadále trvá a uhrazen nebyl. Jelikož se žalovaný se zaplacením dlužných částek dostal do prodlení, přiznal soud žalobkyni rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je požadována dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, jak byly náklady řízení žalobcem účtovány.