12 C 211/2024-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 9. 2024 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 18. 10. 2023 a 20. 10. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve dne 18. 10. 2023 a 20. 10. 2023. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. Žalovaný se dostal do prodlení, dne 20. 2. 2024 mu bylo oznámeno zesplatnění celého dluhu. Předmětem žaloby byla částka 14 000 Kč, skládající z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku 40 % p. m. z jistiny.2. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně omluvila.3. Při jednání žalovaný uvedl, že danou smlouvu skutečně uzavíral, přesně si nepamatuje, zda to bylo 10 000 Kč nebo 20 000 Kč. Je schopen to zaplatit, ale pouze formou splátek, kdy v současné době je jeho partnerka na rodičovské dovolené s rodičovským příspěvkem zhruba 9 500 Kč. On sám sice pracuje, ale splácí další dluhy, a to formou exekuce i dalších půjček. Žalovaný pracuje u společnosti , Anonymizováno, , přičemž jeho mzda podléhá exekučním srážkám, kde je zhruba strháváno 10 000 Kč měsíčně. Sám ještě splácí půjčky zhruba 500 Kč měsíčně. Z těch peněz, které mu zbydou, tak mu zbyde cca 5 000 Kč měsíčně, přičemž náklady na bydlení zhruba činí 15 000 Kč měsíčně, které rovněž hradí ze mzdy. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost, a to dceru, se kterou je jeho partnerka na rodičovské dovolené, dceři je 14 měsíců.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že předmět úvěru byly finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, úroková sazba činí 40 % p. m. Den uzavření 18. 10. 2023.6. Z výpisu účtu je patrné, že dne 18. 10. 2023 bylo žalovanému poskytnuto ze strany žalobkyně 10 000 Kč, dne 20. 10. 2023 3 000 Kč.7. Přípisem ze dne 17. 2. 2024 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Celková dlužná částka 30 308 Kč.8. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván úhradě částky 33 254,66 Kč.9. Soudu byly též předloženy kopie osobních dokladů žalovaného vč. rodného listu, dále výplatní pásky z doby uzavření smlouvy, sloužící pro posouzení úvěruschopnosti.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, nikoli 20 000 Kč, jak uváděla smlouva. Soud má však za to, že min. v rámci úroku je tato smlouva absolutně neplatná, a to zejména pro nemravnou výši sjednaného úroku. Ten byl vyjádřen jako 40 % p. m., tedy 40 % měsíčně. Přepočet na klasický roční úrok je pak vynásobením 12x, tedy 480 %. Takovému jednání žalobkyně nemůže být poskytnuta právní ochrana. Soud má navíc pochybnosti o uzavření dané smlouvy, nicméně žalovaný uvedl, že ji skutečně uzavíral. Soud tak vyhověl co do částky jistiny ve výši 10 000 Kč, co do částky požadovaného úroku soud žalobu zamítl.13. Vzhledem k aktivnímu přístupu žalovanému a zcela pasivního přístupu žalobkyně, soud žalovanému vyhověl do jeho žádosti o splácení formou splátek. Ty byly stanoveny ve výši 500 Kč po hrozbou výhody splátek v případě prodlení. U náhrady nákladů řízení soud stanovil delší dobu splacení (30 dní), kdy toto odpovídá splátkovému rozvržení jistiny i výši náhrady nákladů.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 965,21 Kč, přičemž tato částka představuje 42,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.