13 C 27/2025-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu , adresa, – sever dne 16. 9. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by nebyla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 070,27 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh je odůvodněn tak, že mezi účastníky řízení byla v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřena dne 8.5.2022 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v smlouvě poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 12 990 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, přičemž výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 23 202,43 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 22 587,50 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 úvěrových podmínek které jsou nedílnou součástí smlouvy, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 12.6.2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 12.6.2024. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobkyně, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 10 070,27 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 453,27 Kč, přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil, dále nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 717 Kč. Jako příslušenství pohledávky je žalobkyní požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 991,36 Kč jako součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 333,69 Kč a dále úrok a úrok z prodlení počítaný ode dne podání žaloby do zaplacení.2. Usnesením Okresního soudu , adresa, – sever ze dne 16.12.2024, č.j. , spisová značka, vyslovil , adresa, svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena zdejšímu soudu s ohledem na místo trvalého pobytu žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě jednak z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a jednak z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalobkyní žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 12 990 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 26,28 % ročně s RPSN ve výši 29,69 % ročně, což soud nepovažuje za úrokovou míru nepřiměřenou ani nemravnou s ohledem na obvyklé úrokové míry poskytované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, čímž vzniklo žalobkyni právo zesplatnit celý úvěr a z téhož důkazu byla prokázána výše zůstatku úvěru v částce 7 453,27 Kč. Nárok na zaplacení smluvní pokuty jakož i nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyně vyplývá ze smlouvy včetně všeobecných smluvních podmínek a jeho výše nepovažuje soud ani v rozporu s dobrými mravy, ani v rozporu s limity obsaženými v § 122, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradil. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.7. Po provedení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou je prokázán v celém jeho rozsahu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku představující jistinu úvěru ve výši 7 453,27 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 717 Kč, náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 900 Kč, úrok vypočtený do podání žaloby ve výši 1 991,36 Kč jakož i úrok ve výši podle § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., úrok z prodlení vypočtený do dne podání žaloby ve výši 333,69. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustan