13 C 319/2023-157 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne 29. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 205 824 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení vznikl vztah nejdříve obchodní, kdy žalovaný coby advokát poskytoval žalobkyni právní služby v dědickém řízení po zemřelém manželu žalobkyně a později nabyla žalobkyně k žalovanému značnou důvěru, na základě které svěřila postupně žalobkyně žalovanému své cennosti, umožnila mu disponovat jejím účtem a zařídila mu vydání kreditní karty k jejímu účtu, aby mohl hradit náklady žalobkyně, čehož ona sama pro svůj špatný zdravotní stav nebyla schopna. Podle podané žaloby žalovaný zneužil důvěru žalobkyně a požadoval od ní zapůjčení finančních prostředků za různými účely. Žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 300 000 Kč, a to dne 25. 1. 2021, dále částku 100 000 Kč dne 20. 8. 2021 a 20 000 Kč dne 30. 9. 2021. Podle žalobních tvrzení měl dále žalovaný vybrat bez souhlasu žalobkyně z jejího účtu dne 14. 12. 2022 částku 40 000 Kč a dne 15. 12. 2022 částku 80 000 Kč. Později došlo k narušení důvěry mezi účastníky řízení a žalobkyně žádala prostřednictvím svého právního zástupce po žalovaném vrácení uvedených částek dopisem ze dne 1. 7. 2023, přičemž proti částce 540 000 Kč, kterou žalovanému zapůjčila si ji z jejího účtu vybral, započetla finanční nároky žalovaného, které považovala za oprávněné, a to ve výši 34 176 Kč. Po tomto započtení tak měl dle požadavku žalobkyně žalovaný vrátit částku 505 824 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni částečně uhradil, a to částkou 100 000 Kč dne 5. 9. 2023, částkou 100 000 Kč dne 20. 9. 2023 a částkou 100 000 Kč dne 26. 9. 2023. Zbývající část dluhu ve výši 205 824 Kč žalovaný uhradit odmítl.2. Během ústního jednání konaného dne 13. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro částku 100 000 Kč se příslušenstvím, neboť žalovaný tuto částku žalobkyni nepravého třetí 2024 uhradil. S ohledem na zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem pod bodem III. o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, a to podle § 96 odstavec 1, 2 a 3 o.s.ř.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil poprvé během ústního jednání konaného dne 13. 3. 2024, v němž uvedl, že nezpochybňuje platby tak, jak jsou popsány v podané žalobě, nicméně uvedl, že platby připsané jemu na účet, vyjma posledních dvou částek, byly finančními prostředky, které mu chtěla žalobkyně darovat. K výběrům z bankomatu z účtů žalobkyně pak žalovaný uvedl, že se jednalo o finanční prostředky využité jím ve prospěch žalobkyně, když z toho byly hrazeny mimo jiné platby za pobyt v domově důchodců v , Anonymizováno, , různé nákupy, jídlo pro žalobkyni, nákupy v drogerii a podobně. Žalovaný uvedl, že veškeré platby, které takto za žalobkyni hradil má zaevidovány. Zdůraznil, že se po 4 roky o žalobkyni staral, a to i na úkor své rodiny. Žalobkyně spolu s rodinou žalovaného slavila Vánoce, stal se jejím kmotrem a jejich vztah byl velmi osobní a blízký. Ze dne na den s ním však žalobkyně přestala mluvit a začala s ním nadále komunikovat pouze prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný vyjmenoval služby a úsluhy, které pro žalobkyni vykonal, včetně zajištění jejího umístění do pečovatelského domu v , Anonymizováno, ,. Žalovaný uvedl že po dobu několika let vozil žalobkyni na různá lékařská vyšetření, vozil ji na nákupy do Plzně stejně jako jí vozil nákupy, o které si řekla do domova důchodců. Dále uvedl, že manželka žalovaného žalobkyni prala prádlo. Uvedl, že vztah mezi účastníky řízení nebyl vztahem advokáta a klienta ale vztahem dvou blízkých osob. Žalobkyně svěřila žalovanému šperky značné hodnoty. Žalobkyně mu dle tvrzení žalovaného chtěla darovat hodinky po jejím bývalém manželovi v hodnotě přibližně 300 000 Kč, což žalovaný odmítl to. Tyto hodinky pouze zanesl do opravy a již v době, kdy žalobkyně po žalovaném žádala zaplacení finančních prostředků sám žalovaný upozornil právního zástupce žalobkyně na to, že hodinky jsou v opravě ve zlatnictví , Anonymizováno, , což zřejmě sama žalobkyně zapomněla. Žalobkyně chtěla učinit žalovaného svým dědicem a za tím účelem domluvil žalovaný schůzku u notáře, které se však osobně nezúčastnil. Na skutečnost, že v jej žalobkyně zahrnula či chtěla zahrnout do své závěti upozornil právního zástupce žalobkyně sám žalovaný. Žalovaný tedy rozhodně popřel, že by s jakýmkoliv způsobem chtěl obohatit na úkor žalobkyně. Finanční prostředky poskytnuté žalobkyní byly dílem zápůjčkou, kterou mu žalobkyně ochotně poskytla a dílem měly tyto finanční prostředky pokrýt náklady žalovaného, které vynaložil v souvislosti o péči o žalobkyni.4. Svá skutková tvrzení pak žalovaný, doplnil písemným podáním ze dne 12. 4. 2024. Ve svém podání ze dne 12. 4. 2024 žalovaný vypsal všechny záležitosti, které pro žalobkyni obstarával a uvedl, že za vyřízení těchto záležitostí po žalobkyni ničeho nežádal. Dále uvedl, že v průběhu péče o žalobkyni v období od 22. 10. 2019 do dubna roku 2023 vynaložil ze svých výlučných prostředků na potřeby žalobkyně částku 151 954 Kč. Která cesta z jízdného a hotových výdajů spojených s vyřizováním osobních záležitostí žalobkyně jako její konverze dokumentů, ověření podpisů, poplatky za výpisy z katastru nemovitostí a podobně ve výši 35 357 Kč a nákladů vynaložených z výlučných prostředků žalovaného na péči o žalobkyni ve výši 116 597 Kč. Žalovaný uvedl, že žalobkyně částečně uznala jeho nárok v rozsahu částky 34 186 Kč, a tak k úhradě žalované zbývá částka ve výši 117 778 Kč. Tento svůj nárok započetl žalovaný proti nároku žalobkyně uplatněnému v žalobě po jejím částečném zpětvzetím, a to jako kompenzační námitku, nikoliv jako vzájemný návrh.5. Žalovaný předložil v řízení seznam cest, které podle svých tvrzení vykonal svým motorovým vozidlem ve prospěch žalobkyně, a to převážně za účelem její návštěvy zdravotnických zařízení nebo nákupů. Také předložil seznam správních poplatků, které podle svých tvrzení za žalobkyni uhradil za konverzi dokumentů či pořízení výpisů z veřejného seznamu. Ve své svědecké výpovědi uvedl žalovaný, že žalobkyni dělal v podstatě taxikáře. Dále uvedl, že o žalobkyni pečoval ve smyslu materiální pomoci a tyto náklady hradil ze svých prostředků, kdy se jednalo zejména o nákup potravin a dalšího zboží rychlé spotřeby.6. V řízení byl proveden výslech manželky žalovaného, která potvrdila, že žalovaný se o žalobkyni staral jako o členku rodiny, a to dokonce na úkor péče o svou skutečnou rodinu. Nakupoval pro ni, přičemž k placení těchto nákupů někdy používal svou kartu, tedy hradil tyto nákupy ze svých finančních prostředků, někdy kartu k účtu žalobkyně, tedy z jejích finančních prostředků.7. Žalovaný předložil k důkazu výpisy ze svého účtu a detaily transakcí, které mají zachycovat platby ve prospěch žalobkyně. Až na několik výjimek pospaných dále v tomto odůvodnění však z těchto listin není seznatelné, že se jedná o platby ve prospěch žalobkyně. K prokázání, že žalovaným označené platby byly za potřeby či ve prospěch žalobkyně navrhl žalovaný whatsappovou komunikaci mezi účastníky řízení, avšak přes opakované výzvy soudu tuto k důkazu nepředložil a na ústním jednání konaném dne 30.4.2025 vzal tento svůj důkazní návrh zpět.8. Na základě provedených důkazů a skutečností označených účastníky řízení za nesporné, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.9. V řízení nebyla sporná výše finančních prostředků získaných žalovaným od žalobkyně a nebyly sporné ani platby, které žalovaný provedl ze svého účtu. Nesporným bylo, že žalobkyně předala žalovanému platební kartu k jejímu účtu, kterou žalovaný oprávněně disponoval. Sporným naopak bylo, zda žalovaný vynaložil finanční prostředky na nákupy spotřebního zboží a potravin a náklady na pohonné hmoty ve prospěch žalobkyně v jím tvrzeném rozsahu a zda platby provedené žalovaným byly bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně či zda mu žalobkyně na tyto platby poskytla finanční prostředky, jejichž vrácení nebylo předmětem podané žaloby.10. Protože finanční plnění ze strany žalobkyně žalovanému bylo v řízení nesporné, zabýval se soud důkazy prokazující pohledávku žalovaného za žalobkyní a její případné započtení na pohledávku žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 1.7.2023. K důkazu byl proveden dopis žalovaného ze dne 12.4.2024, ve kterém žádá po žalobkyni zaplacení částky 117 778 Kč s odkazem na přílohy tohoto dopisu, kterými jsou přehledy plateb v řízení předložené jak žalobkyní, tak žalovaným. Na tento dopis reagoval právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne 7.5.2024, v němž nárok žalovaného na zaplacení jakékoli částky odmítá a uvádí, že žalovaný stejný nárok uplatnil vůči žalobkyni již dříve, a to e-mailem ze dne 26.5.2023, který byl rovněž proveden k důkazu. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že svůj nárok vůči žalobkyni žalovaný uplatnil před podáním žaloby. Kompenzační námitkou učiněnou během ústního jednání dne 13.3.2024 pak došlo k projevu vůle žalovaného započítat jím tvrzené