13 C 47/2025-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 22. 10. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 20 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byla dne 30. 1. 2022 uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na základě které zapůjčil žalobce žalované částku 20 000 Kč, kterou jí téhož dne předal za účasti rodičů účastníků řízení. Z žaloby dále vyplynulo, že žalobce a žalovaná jsou v příbuzenském vztahu, a to bratr a sestra. Podle žalobních tvrzení nebyla mezi účastníky řízení sjednána lhůta pro vrácení zápůjčky, když žalobce v době uzavření smlouvy o zápůjčce předpokládal, že ujednání takové lhůty není třeba, neboť mu žalovaná zapůjčené finanční prostředky v přiměřené době vrátí, a to i s ohledem na jejich příbuzenský vztah. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevyvíjela žádnou iniciativu pro vrácení zápůjčky žalobci, byl žalobce nucen opakovaně žalovanou písemně vyzývat k vrácení zápůjčky, avšak žalovaná přes tyto výzvy finanční prostředky nevrátila se tvrzením, že má žalobce peněz dost. Žalobce následně vypověděl smlouvu o zápůjčce, a to dopisem ze dne 12. 7. 2024, u něhož nastala fikce doručení žalované dne 17. 7. 2024 a od tohoto data počala běžet šestitýdenní výpovědní doba pro vrácení zápůjčky. V této době žalovaná svůj dluh vůči žalobci neuhradila, a to ani částečně, takže ode dne 29. 8. 2024 je žalovaná v prodlení s peněžitým plněním žalobci. Žalobce následně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky, a to dopisem právního zástupce žalobce ze dne 9. 10. 2024, avšak ani přes tuto předžalobní výzvu žalovaná svůj dluh žalobci nesplatila.2. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se k žalobním tvrzením vyjádřila, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , avšak na tuto výzvu k a žalovaná nijak nereagovala. Ve věci bylo proto nařízeno ústní jednání na den 7. 5. 2025, které bylo následně k žádosti právního zástupce žalobce odročeno na 9. 5. 2025, k němuž byla žalovaná předvolána. E-mailovou zprávou ze dne 6. 5. 2025 požádala žalovaná o odročení tohoto ústního jednání s odůvodněním, že dne 9. 5. 2025 je mimo , adresa, a nemůže se proto ústního jednání zúčastnit. K věci samé se však opětovně nijak nevyjádřila. Ústní jednání bylo následně odročeno z důvodu na straně soudu, a to na den 28. 5. 2025, přičemž žalovaná byla k tomuto ústnímu jednání předvolána. E-mailem ze dne 27. 5. 2025 se žalovaná opětovně omluvila z účasti na ústním jednání nařízeném na následující den a požádala o jeho odročení z důvodu náhlé zdravotní indispozice, pročež bylo ústní jednání odročeno na 9. 7. 2025 a k tomuto jednání byla žalovaná řádně předvolána. E-mailovou zprávou ze dne 7. 7. 2025 oznámila žalovaná soudu změnu doručovací adresy a zároveň v této e-mailové zprávy uvedla, že žalobci uhradí celou dlužnou částku nejpozději do 18. 7. 2025 k jeho rukám. Žádné další vyjádření k podané žalobě žalovaná soudu nepředložila.3. Ve věci byl se konalo ústní jednání dne 9. 7. 2025, k němuž se žalovaná nedostavila, na kterém byly provedeny listinné důkazy předložené žalobcem a dále výslech svědkyně , jméno FO, , matky účastníků řízení. Pro provedení těchto důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobce zapůjčil žalované částku 20 000 Kč, a to na základě iniciativy matky účastníků řízení jany , jméno FO, , po níž k žádala zapůjčení této finanční částky žalovaná. Protože však svědkyně finanční prostředky v uvedené výši k dispozici neměla požádala svědkyně , jméno FO, žalobce, aby své sestře, tedy žalované tuto částku půjčil. Žalobce předal žalované finanční prostředky v hotovosti a ta slíbila, že mu je vrátí. Tyto skutečnosti byly prokázány svědeckou výpovědí , jméno FO, . Svědkyně dále uvedla, že k zapůjčení finančních prostředků došlo někdy v lednu či únoru roku 2022, a protože žalovaná žalobci prostředky nevrátila upomínala jí i svědkyně opakovaně, avšak bezvýsledně, o navrácení zápůjčky. Existence zápůjčky pak byla prokázána i listinou datovanou 30. 1. 2022, na níž je uvedeno, že žalobce zapůjčil žalované částku 20 000 Kč, a to pod dohledem svědkyně , jméno FO, . Tato listina je podepsána žalobcem a žalovanou a originál této listiny byl svědkyní , jméno FO, předložen soudu v rámci jejího svědeckého výslechu. Z komunikace mezi účastníky řízení prostřednictvím aplikace Whatsapp pak bylo prokázáno, že žalobce upomínal žalovanou o vrácení dluhu, avšak tato dluh vrátit odmítla s odůvodněním, že žalobce má peněz dost a dále s odůvodněním, že žalovaná hodlá přednostně vracet dluh svým rodičům. Dopisem datovaným dne 12. 7. 2024 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce smlouvu o zápůjčce vypověděl a vyzval ji k úhradě dluhu, přičemž podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, a že tato výzva byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované.4. Podle § 2393 odst. 1, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.5. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.6. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zapůjčil žalované částku 20 000 kč, aniž by mezi nimi byla ujednána lhůta k jejímu vrácení. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení zápůjčky výzvou zaslanou jí poštou dne 12.7.2024, kdy na základě vyvratitelné domněnky podle § 573 občanského zákoníku byla tato výzva žalované doručena dne 17.7.2024. Od tohoto dne běžela šestitýdenní výpovědní lhůta k vrácení zápůjčky, která marně uplynula dne 28.8.2024. Žalovaná v řízení netvrdila, že by nárok žalobou uplatněný nevznikl či že by zanikl. Pouze uvedla, že má v úmyslu svůj dluh na jistině uhradit do 18.7.2025. vyjádření žalované však současně nelze považovat za uznání dluhu, neboť v něm chybí výslovné prohlášení, že dluh uznává. Soud nicméně na základě provedených důkazů neměl žádné pochybnosti o tom, že by dluh žalované vůči žalobci vznikl ani o tom, že jej žalovaná do dne vyhlášení rozsudku neuhradila, a to ani částečně. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce byl v řízení úspěšný v celém rozsahu Žalobce tedy má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, pěti úkonů právní služby po 1 900 Kč (tj. 9 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, a účast na ústním jednání dne 28.5.2025 a 9.7.2025, tří režijních paušálů po 300 Kč a dvou režijních paušálů za 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 373 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 14 473 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.