13 C 49/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne 14. 10 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 228 939,20 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému. Podle žalobních tvrzení žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1.8.2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou a s čl. 2.2. úvěrových podmínek úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou, tedy ve výši 5 548 Kč měsíčně. Na základě smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. První splátka je dle smlouvy splatná právě po měsíci od data poskytnutí úvěru a v případě, že kalendářní měsíc následující po poskytnutí úvěru neobsahuje pořadové číslo dne poskytnutí úvěru, je splatnost první splátky poslední den v tomto měsíci. K čerpání úvěru došlo dne 2.8.2023, tudíž s ohledem na výše uvedené je splatnost první splátky určena na 5.9.2023. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve smlouvě, a to od 2.8.2023, tedy ode dne, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut. Roční úroková sazba byla sjednána na 11.73 % p.a. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 41 088 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v čl. 5.2 úvěrových podmínek, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 19.6.2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 19.6.2024 – Výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný i přes výzvy žalobkyně uhradil po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 3 000 Kč, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 228 939,20 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 227 839,20 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Žalobkyní požadované příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 15 515,05 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z Jistiny a zesplatněné jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění). Kapitalizovaný úrok ve výši 15 515,05 Kč byl spočten jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 11.73 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 20.6.2024 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 14.10.2024, z částky 227 839,20 Kč, úrok ve výši 11.73 % p.a. od 15.10.2024 do zaplacení z částky 227 839,20 Kč. (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení). Dále úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 8 233,98 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění). Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 19.6.2024), tj. ode dne 4.7.2024 do dne 14.10.2024, tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 12.75 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění úvěru. Konečně požaduje žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši od 15.10.2024 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 228 939.20 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu žalovaného.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě., právnická osoba, případě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila majetkové poměry žalovaného a tyto byly dostatečné pro splnění závazku založeného smlouvou o úvěru. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně měla od žalovaného informace odůvodňující závěr, že je schopen splátky úvěru hradit, přičemž soud vzal v úvahu i skutečnost, že žalovaný po určitou dobu úvěr hradil, takže na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Ze smlouvy číslo , hodnota, ze dne 1.8.2023 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému částku 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit způsobem mezi stranami ujednaným. Čerpání úvěru bylo prokázáno přehledem čerpání úvěru žalovaného. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 11,73 % ročně, což soud považuje za úrok podobnému typu úvěru obvyklý a neexcesivní. Podle žalobních tvrzení, která korespondují s údaji obsaženými ve výpisu čerpání, splátek a úhrad úvěru žalovaného byly v řízení prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě. Žalovaný pro svou pasivitu v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil na předmětný úvěr vyšší částku, než jakou tvrdila žalobkyně. Ze smlouvy vyplývají i nároky na úhradu plateb za služby žalobkyně popsané v podané žalobě, nárok na zaplacení nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru, jejichž výše není sjednána v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Část příslušenství sestávající z úroku z prodlení za období od 4.7.2024 do 14.10.2024 ve výši 8 233,98 Kč a úrok za období od 20.6.2024 do 14.10.2024 ve výši 15 515,05 Kč byla ve výroku I. tohoto rozsudku přičtena k jistině dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zapla