13 C 79/2025-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 5.3.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 49 265 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 1.2.2024 smlouvu o nájmu dopravního prostředku č. ELSOL00714, na jejímž základě bylo žalovanému přenecháno motorové vozidlo tov. zn. Škoda Kodiaq, RZ , SPZ, dočasnému užívání za sjednané nájemné ve výši 18 520,01 Kč + DPH měsíčně. Vozidlo bylo předáno žalovanému dne 1.2.2024 a vráceno žalobkyni dne 3.4.2024. Žalobkyně vystavila žalovanému daňové doklady – faktury, na základě kterých uplatnila právo na zaplacení nájemného. Jednalo se o fakturu č. , hodnota, na částku 22 409 Kč splatnou dne 14.3.2024, fakturu č. , hodnota, na částku 22 409 splatnou dne 14.4.2024 a fakturu č. , hodnota, na částku 2 241 Kč splatnou dne 14.5.2024. U faktury č. , hodnota, za nájemné za únor 2024 byl s ohledem na administrativní chybu, v jejímž důsledku bylo účtováno vyšší než sjednané nájemné, dne 14.5.2024 vystaven opravný daňový doklad, dobropis č. , hodnota, , kterým byla účtovaná částka snížena o 22 409 Kč včetně DPH. Vzhledem k tomu, že Vozidlo bylo v rozporu s dohodnutými podmínkami podnájmu vráceno bez doplnění pohonných hmot, zajistila žalobkyně doplnění pohonných hmot do plného stavu a v návaznosti na tuto skutečnost vystavila fakturu č. , hodnota, odpovídající výši úhrady za nákup pohonných hmot u společnosti , právnická osoba, dne 3.4.2024 v částce 2.206 Kč včetně DPH. Celkem tak byla žalobkyní žalovanému vyfakturována částka 49 265 Kč, kterou však žalovaný neuhradil. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, předžalobní výzvou k úhradě peněžité pohledávky ze dne 17.12.2024, zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu místa bydliště žalovaného, a to doporučenou formou, přičemž tato byla žalovanému doručena dne 20.12.2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o.s.ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. Podle ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 1.2.2024 má soud za prokázané, že se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni nájemné za užívání motorového vozidla ve výši 22 409,21 Kč měsíčně. Doba nájmu byla soudem zjištěna z žalobkyní k důkazu předložených předávacích protokolů, a to ze dne 1.2.2024, kdy bylo vozidlo převzato žalovaným a ze dne 3.4.2024, kdy bylo vozidlo vráceno žalobkyni. Z pokladního dokladu vystaveného na nákup pohonných hmot dne 3.4.2024 na částku 2 206,47 Kč a opatřeného údajem o RZ , SPZ, , které bylo předmětem nájmu, bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila tyto finanční prostředky na nákup pohonných hmot v den, kdy žalovaný vozidlo žalobkyni vrátil. Při převzetí vozu žalovaným bylo přitom v nádrži vozu 60 l pohonných hmot, což potvrdil žalovaný v předávacím protokolu ze dne 1.2.2024. Ze strany žalovaného přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyni jakoukoli částku uhradil.5. Podle § 2201, z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla předmět nájmu, a sice motorové vozidlo, které žalovaný užíval. Zároveň žalovaný neprokázal, že by žalobkyni uhradil sjednané nájemné. Zároveň žalovaný nevrátil žalobkyni vozidlo dotankované, ačkoli jej v takovém stavu převzal, čímž na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši nákladů na pohonné hmoty spotřebované žalovaným. Soud s výše uvedenou právní kvalifikací uplatněného nároku shledal žalobu důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 464 Kč, tří úkonů právní služby po 3 100 Kč (tj. 9 300 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, dvou režijních paušálů po 300 Kč a jednom za 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 173,50 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 14 987,50 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.