13 C 93/2025-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 11. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 13 095 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh je odůvodněn tak, že Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5.2.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že tuto částku převedla na účet určený žalovanou a to dne 8.2.2023, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků ze strany žalované. Žalobkyně se s žalovanou ve smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové ve výši 28 020 Kč uhradí žalovaná žalobkyni v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 934 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuta na den 20.3.2023. Žalovaná v dohodnutých měsíční splátkách úvěr nesplácela řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27.7.2024, které bylo žalované odesláno dne 27.7.2024. Žalobkyně odeslala žalované upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 26.6.2024, a zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 27.7.2024, které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a o.s.ř.. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 13 095 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazené zesplaněné části jistiny ve výši 10 376 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 2 719 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 736 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 983 Kč. Celková dlužná jistina ke dni podání žaloby činí 12 359 Kč a na úroky činí 736 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru zejména v čl. I. Smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,960%. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě Smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 12 359 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobce požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,960% z dosud neuhrazené jistiny a to od ode dne následujícího po Dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po Dni zesplatnění úvěru žalobce v souladu ustanovením §122 odst 4. ZoSÚ požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě jednak z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a jednak z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalobkyní žalované poskytnuta částka 20 000 Kč splatná spolu s ujednaným úrokem a dalšími poplatky ve 30 měsíčních splátkách. Tyto skutečnosti byly zjištěny z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy a potvrzení o provedení transakce ze dne 8.2.2023. Úroková sazba sjednaná ve smlouvě je sice vyšší, než je úroková sazba, za kterou v roce 2023 obvykle poskytovaly banky neúčelové spotřebitelské úvěry, ale soudu se nejeví takto sjednaný úrok jako naplněním důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Výše úroku není sjednána a uplatněna v rozporu s § 122, z.č. 257/2016 Sb.5. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v průběhu trvání posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru splátky úvěru řádně po určitou dobu hradila. Teprve v dalším období platnosti smlouvy se žalovaná dostala do prodlení. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě přehledu jejích výdajů, potvrzení o výši nákladů na bydlení ze dne 7.2.2023 a jejích mzdových listů. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.6. Po provedení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou je prokázán v celém jeho rozsahu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku představující zůstatek jistiny úvěru a úrok. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v celém rozsahu. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dvou úkonů právní služby po 1 660 Kč (tj. 3 320 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, a sepis žaloby, jednoho úkonu za 830 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 061 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 6 911 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.