14 C 433/2024-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 883,36 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou uzavřených smluv o půjčce, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne 31. 8. 2011 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na jejím základě peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 9 196 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 405 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 2136 % ročně, částku za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 090 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2012. Žalovaný však uhradil pouze částku 13 682 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 14. 3. 2012 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 33 439 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 107 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, částku za odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 732 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2013. Žalovaný však zaplatil na uvedený dluh pouze částku 10 400 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalobkyně po žalovaném v případě dluhu ze smlouvy ze dne 31. 8 2011 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 547,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 972,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 935,17 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 3 547,93 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % z částky 3 547,93 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 14. 3. 2012 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 335,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 75 990,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 28 405,42 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 34 335,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % z částky 34 335,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 31. 8. 2011 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 337 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 313 Kč) spolu s úrokem ve výši 1 405 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 090 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 701 Kč. Úroková sazba činila 21 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 63,91 %. Dne 14. 3. 2012 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 224 Kč (poslední splátka měla činit 1 223 Kč) spolu s úrokem ve výši 5 107 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 7 600 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 732 Kč. Úroková sazba činila dle smlouvy 21 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 63,91 %. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2011 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně cca 14 % ročně a v březnu 2012 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě cca 15 % ročně.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely. Soud toto dovozuje ze zřejmého obsahu obou smluv, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.5. Po právním hodnocení věci dospěl k závěru o neplatnosti obou závazků – smluv o půjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroku, jenž měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud je toho názoru, že částka ve výši 9 196 Kč (u smlouvy ze dne 31. 8. 2011) a částka 33 439 Kč (u smlouvy ze dne 14. 3. 2012) označená jako souhrnný poplatek, kterou měl žalovaný vrátit věřiteli společně s jistinou, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněný úrok ve smyslu ust. § 658 občanského zákoníku, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok, který ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 83,6 %, je ujednáním neplatným dle § 39 a § 3 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období (srpen 2011 a březen 2012), a bylo zjištěno, že tato sazba činila do 15 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky.6. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než vrátit žalobkyni půjčenou jistinu v celkové výši 51 000 Kč poníženou o již uhrazené platby v celkové výši 24 082 Kč (dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil na smlouvu ze dne 31. 8. 2011 částku 13 682 Kč a na smlouvu ze dne 14. 3. 2012 celkem 10 400 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost obou smluv o půjčce jako celku představovalo všechno ostatní plnění předchůdce žalobkyně ve vztahu k žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se proto jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 451 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 26 918 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně uhradil ze zapůjčených prostředků pouze částku 24