14 C 65/2025-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 507 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 30. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (nárok 1 žaloby). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 050 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 399 Kč, a poplatkem za možnost splátek v hotovosti ve výši 3 000 Kč, to vše formou 17 měsíčních splátek po 1 845 Kč. Celkem tak žalovaný měl uhradit částku 31 365 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 8 500 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 11 410,24 Kč odpovídající dlužné jistině, dále částky 549,54 Kč odpovídající dlužnému úroku, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 094,12 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 693,45 Kč, poplatku za možnost splácení v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 117,65 Kč, smluvní pokuty 7 500 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 118,66 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 214,15 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na dlužné příslušenství v podobě úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 410,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 959,78 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v části žalované smluvní pokuty ve výši 76,31 Kč, dále v části kapitalizovaného úroku ve výši 528,45 Kč a 174,67 Kč (celkem 703,12 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 054,22 Kč a 336,51 Kč (celkem 1 390,73 Kč). Dále právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 9. 12. 2021 (nárok 2) smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 388 Kč, a poplatkem za možnost splátek v hotovosti ve výši 1 800 Kč, to vše formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč. Celkem tak žalovaný měl uhradit částku 18 592 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku 10 450 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 4 539,74 Kč odpovídající dlužné jistině, dále částky 137,34 Kč odpovídající dlužnému úroku, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 593,49 Kč, poplatku za možnost splácení v hotovosti v místě bydliště ve výši 771,43 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 610,49 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 178,38 Kč, a dále úrok ve výši 8% ročně z částky 4 539,74 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 677,08 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. Soud ve věci nařídil jednání na den 4. 8. 2025, k němuž se žalovaný nedostavil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřeli dne 9. 12. 2021 a dne 30. 3. 2022 smlouvy o úvěru, na základě kterých byla poskytnuta žalovanému částka celkem 25 000 Kč. V jednotlivých smlouvách se žalovaný zavázal vrátit takto poskytnuté prostředky formou měsíčních splátek a to vždy společně se souhrnným poplatkem, který sestával z poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za administrativní činnost a poplatku za možnost splácení v hotovosti v místě bydliště. Tento souhrnný poplatek dosahoval v případě smlouvy ze dne 30. 3. 2022 výše 16 365 Kč, v případě druhé smlouvy ze dne 9. 12. 2021 výše 8 592 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2021, resp. březnu 2022 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně do 9 % ročně, v případě kontokorentních úvěrů, které jsou zpravidla úročeny vyšší úrokovou sazbou činila průměrná sazba 16-17 % ročně.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po zhodnocení výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na obě úvěrové smlouvy je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání. Tuto neplatnost soud shledává ve výši sjednaného poplatku za poskytnuté peněžní prostředky, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny zaplatit další poplatky, které dosahovaly zásadní výše v poměru k poskytnuté výši jistiny. Lhostejno, že poplatek byl ve smlouvě dále členěn na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti, neboť soud posuzuje celé toto ujednání o dalších platbách jako ujednání o úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je evidentní, že bez odpovídajícího úroku by se žalovaným velmi pravděpodobně danou smlouvu nikdy neuzavřela. Soud se domnívá, že toto rozčlenění poplatku na více částí má ve skutečnosti za cíl působit na spotřebitele příznivěji, aniž by však toto členění poplatku reflektovalo skutečné rozdělení služeb poskytovaných ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z pohledu soudu se tak jedná o sofistikované, avšak ryze formální členění, které soud v souhrnu hodnotí jako ujednání o úplatě za poskytnutí peněžních prostředků, tj. ujednání o úroku. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku u smlouvu ze dne 9. 12. 2021 a 30. 3. 2022 jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,64 % - 77 % a jedná se tak dle § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , z nichž lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, jež by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná (tj. obvyklá) úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry činila v předmětném období prosince 2021 až března 2022 do 9 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úroku od zbylého obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě tuto zápůjčku bez ujednání o úroku neposkytla. Jednalo se tak o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno nahlížet na celou smlouvu jako na nemravnou. Soud pro úplnost odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, .8. Výrokem I. rozsudku soud řízení zastavil, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, postupem dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v rozsahu tohoto zpětvzetí.9. Pakliže nebyly smlouvy uzavřeny platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že její předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 25 000 Kč, současně žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině, a to po zohlednění všech uhrazených plateb v celkové výši 18 950 Kč tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno a též doloženo. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 6 050 Kč ve smyslu