14 C 89/2025-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (původně creditON.cz, s.r.o.) poskytl žalovanému dne 16. 7. 2023 finanční částku v celkové výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím dvou plateb z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (ve výši 10 000 Kč) a na účet č. , č. účtu, (ve výši 10 000 Kč). V poznámce k platbě bylo uvedeno , Anonymizováno, . Předmětem tohoto řízení učinila žalobkyně toliko poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale žalobce není schopen uzavřenou smlouvu doložit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, ., která posléze smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky dne 26. 12. 2024 předžalobní výzvou a určila datum splatnosti dlužné částky tak, že k datu odeslání přičetla 10 dnů, kdy se výzva k úhradě dostala do dispozice adresáta (žalovaného). Žalovaný dlužnou částku přesto nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní a nedostavil se ani k nařízenému jednání, které se konalo dne 13. 8. 2025.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný dne 16. 7. 2023 obdržel na svůj bankovní účet č.ú. , č. účtu, vedený u , Anonymizováno, . částku 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě, zpráva banky ze dne 30. 7. 2025) a dále téhož dne na svůj bankovní účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě, zpráva banky ze dne 30. 7. 2025). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 a 12. 12. 2024 (viz obě smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně informovala žalovaného o této skutečnosti dopisem ze dne 22. 6. 2023, v rámci něhož vyzvala žalovaného též k zaplacení dlužné částky 20 000 Kč, kterou žalovaný (dle tvrzení žalobkyně) do dnešního dne neuhradil. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval opak, což se však nestalo.4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a je namístě žalobě vyhovět. Žalobkyni v řízení prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši žalované částky a žalobkyně, na kterou byla pohledávka platně převedena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 a ze dne 12. 12. 2024 současně vyzvala žalovaného k vrácení takto poskytnutých peněžních prostředků. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žalovaný obdržel plnění bez právního důvodu, pročež na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., které je povinen žalobkyni vydat, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši určené § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši z důvodu jejího procesního úspěchu ve věci. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a dále 2 úkonů po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). V dané věci soud zohlednil skutečnost, že zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , je současně jejím skutečným majitelem, jak je zřejmé z částečného výpisu údajů z evidence skutečných majitelů vedené Krajským soudem v Brně (dostupný na webu https://esm.justice.cz). Z výpisu je patrné, že zástupce žalobkyně je skutečným přímým majitelem žalobkyně s podílem o velikosti 70 %. Soud proto promítl do svého rozhodnutí o náhradě nákladů řízení závěry Ústavního soudu shrnuté v rozhodnutí I. ÚS 585/17 ze dne 10. 4. 2018, dle něhož mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Jelikož v dané věci se jedná o žalobu uplatňovanou žalobkyní na ustáleném vzoru a též s ohledem na povahu podnikání žalobkyně, které vykazuje znaky inkasní agentury, je oprávněné se domnívat, že žalobkyně by měla pro správu svých pohledávek disponovat příslušným aparátem bez nutnosti nechat se ve věci zastupovat advokátem. Přičte-li k tomu soud skutečnost, že žalobkyně je nad rámec řečeného zastoupena ještě osobou, která je současně jejím vlastníkem, nelze než dovodit, že se jedná o případ zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť náklady řízení jsou účelově navyšovány o náklady spojené s vymáháním pohledávek. Z uvedených důvodů soud postupoval při určení výše náhrady nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.