16 C 103/2024-26 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou doručenou soudu dne , datum, , částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky.Žalovaný se vyjádřil tak, že v minulosti oba účastníci spolupracovali, zejména ve stavebních zakázkách, a nejen u žalobce doma byly realizovány stavební práce (zjevně míněno práce provedené žalovaným), které se finančně vypořádaly s větším či menším odstupem času. Přijatou částku nepopírá, ale nevěří tomu, že šlo o zápůjčku a spíše šlo o platbu za služby, které naopak sám žalovaný provedl pro žalobce – na tuto procesní obranu žalobce reagoval 14. 3. 2025 replikou, v níž popřel jakýkoliv svůj vlastní závazek vůči žalovanému, který by snad žalobce , datum, plnil, když převedl žalovanému příslušnou částku.Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které žalobce jako zapůjčitel předal žalovanému jako vydlužiteli dne , datum, částku 600 Kč převodem na účet. Jednalo se o účet žalovaného č. , č. účtu, a jako zpráva pro příjemce bylo zřetelně uvedeno „půjčka“. Jelikož se jedná o pojem používaný (ve starší terminologii) zcela jednoznačně pro zápůjčku, bere soud za prokázané, že takováto smlouva byla mezi účastníky uzavřena, neboť pokud by snad žalobce hodlal touto platbou plnit svůj vlastní (v té době existující – nezaplacený) závazek vůči žalovanému, neměl by uvedený text ve zprávě pro příjemce žádnou logiku. Přitom s ohledem na značnou výši této částky lze považovat za vyloučené, že by žalovaný (hypoteticky jako věřitel určitého závazku) tento text přehlédl. Soud navíc shora uvedenou repliku žalobce připojil žalovanému k předvolání k ústnímu jednání, které bylo vloženo do schránky žalovaného 9. 4. 2025. Žalovaný se nedostavil (což nebylo jeho povinností), ale ani nereagoval nesouhlasně na výše uvedenou argumentaci. Svojí nepřítomností pak znemožnil soudu, resp. tedy zbavil soud povinnosti, aby žalovaného vyzýval k prokázání své údajné pohledávky, která měla snad tehdy být splněna.Zápůjčka byla uzavřena ústní formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná.Pokud jde o splatnost zápůjčky, nebylo nic sjednáno, takže bylo zjevné, že zápůjčka bude vrácena po případné výpovědi, k níž žalobce následně skutečně přistoupil dne 11. 11. 2021 (odeslání doporučeně prokázáno podací stvrzenkou pošty z 12. 11. 2021, čímž soud považuje za prokázané, že výpověď se dostala do dispozice žalovaného). Uplynutím lhůty 6 týdnů (§ 2393 odst. 1 o.z.) tedy nastala splatnost, a proto pro účely rozhodnutí postačuje závěr, že uplynutí dané lhůty nastalo v každém případě nejpozději 2. 2. 2022.Pokud jde o vrácení zápůjčky, žalobce uvedl a žalovaný nerozporoval, že vrácena nebyla žádná částka. Zbývá tedy vrátit částku 600 000 Kč se splatností 2. 2. 2022.Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.).Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce. Termín splatnosti zápůjčky v den vyhlášení rozsudku již uplynul, jak odůvodněno výše. Podle § 2391 o.z. proto soud žalobě o vrácení zápůjčky zcela vyhověl.Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu soudního poplatku, ničeho dalšího žalobce na nákladech nežádal.