16 C 39/2024-40 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 19. 7. 2024 vrácení úvěru.Žalovaná se nevyjádřila. Trvalý pobyt žalované je na adrese uvedené v záhlaví. Proto soud projednal věc v její nepřítomnosti, za situace, kdy žalovaná měla žalobu a předvolání k jednání řádně doručenou na shora uvedenou adresu.Ve věci je dán mezinárodní prvek, jelikož podle obsahu úvěrové smlouvy uváděla jako další svoje bydliště , Anonymizováno, , Anonymizováno, a zřejmě se jedná o státního občana , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V době podpisu smlouvy uváděla jako své bydliště , adresa, (viz adresa v záhlaví).Pokud jde o mezinárodní příslušnost českých soudů, tato je dána, neboť v Plzni se nacházelo místo plnění smlouvy a také bydliště žalované (spotřebitele) v době uzavření smlouvy. Konkrétně se uvádí.V daném případě se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17/1 písm. c/ nařízení (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (Brusel I bis), neboť v okamžiku uzavření smlouvy měla žalovaná bydliště na území České republiky a zároveň se nejednalo o její podnikatelskou činnost. Přitom šlo zároveň o podnikatelskou činnost banky a tato činnost banky se zaměřovala na Českou republiku. Tedy pokud by bývala žalovaná následně zůstala bydlet v České republice, vztahovala by se na ni ochrana čl. 17 a zejména pak čl. 18/2 téhož nařízení (byť by třeba místo plnění smlouvy bylo ve zcela jiném členském státě). Podle čl. 18/2 totiž smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.Jestliže však žalovaná nyní na území České republiky již nebydlí, a pokud by například nyní bydlela na , Anonymizováno, , potom žalovaná nemůže žádat, aby i nadále byla důsledně žalována u soudu státu, ve kterém má (aktuální) bydliště. Je totiž v literatuře dovozováno, že jde o zcela nahodilou okolnost, zda také v daném státě podnikatel provozuje svoji činnost, a otázka zní, zda tedy v době uzavření smlouvy mohl vůbec předpokládat, že by musel podávat žalobu na , Anonymizováno, .Řečeno jinými slovy, pokud by se žalovaná například odstěhovala do Finska, kde podnikatel např. nemá zajištěnu pomoc spolupracujícího místního advokáta, nelze požadovat po podnikateli, aby byl prostřednictvím čl. 18 (režim spotřebitelských smluv) zbaven práva podat žalobu podle obecných pravidel. Obecná pravidla žalobci umožňují, dle své volby žalovat buďto podle bydliště žalovaného ve smyslu článku 4/1, anebo podle zvláštní příslušnosti, dle článku 7/1 u soudu místa, kde předmětný závazek byl splněn.Žalobce tedy v daném případě sice mohl zjistit bydliště žalované a podat žalobu v místě jejího bydliště (článek 4/1 nařízení), což je jeho právem. Stejně tak si mohl zvolit žalobu podle sídla pobočky, v níž byl úvěr poskytnut (, adresa, ) ve smyslu článku 7. To také žalobce učinil tím, že podal žalobu právě podle článku 7/1/b) nařízení u soudu místa, kde předmětný závazek byl podle smlouvy splněn (kde služby byly poskytnuty). Tudíž je dána mezinárodní pravomoc českých soudů.Soudu se jeví jako správná argumentace, podle které se ochrana spotřebitele z hlediska pravomoci soudů vztahuje pouze na ten stát, v němž bylo bydliště spotřebitele v době uzavření smlouvy (nevztahuje se tedy ochrana čl. 17 na tzv. migrujícího spotřebitele). Uvedená úvaha vyplývá zřejmě také z usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 194/2022 ze dne 25. 8. 2022. V uvedeném usnesení byla konstatována pravomoc českých soudů, kde v době uzavření rámcové smlouvy o poskytnutí kontokorentu žalovaný měl bydliště na území České republiky. Tam byla také uzavřena smlouva a banka se na toto území zaměřovala. Později žalovaný opustil Českou republiku. Podle určitých indicií se snad přestěhoval do jiného členského státu (bylo anonymizováno), aniž by byla známa přesná adresa. Soud prvního stupně nesprávně zastavil řízení. Řízení zastavovat neměl ze dvou důvodů. Za prvé proto, že s výjimkou věcí uvedených v čl. 24 soud nemůže přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil, jak vyplývá z čl. 28/2. Příslušnost procesního soudu může být založena také tím, že žalovaný se k žalobě vyjádří, tedy podrobí se pravomoci (čl. 26). Za druhé podle (zde viz bod 15 odůvodnění judikátu) by příslušnost českých soudů byla dána i v případě, že by byla známa konkrétní adresa bydliště žalovaného v jiném členském státě. V době uzavření smlouvy totiž nemohly smluvní strany očekávat, že příslušné k projednání žaloby proti spotřebiteli budou soudy jiného členského státu než České republiky. Závěr, že české soudy příslušné jsou, je tedy v souladu se zásadou předvídatelnosti jurisdikčních pravidel (vyjádřené v bodě 15 preambule nařízení). Čl. 18 nařízení je třeba vykládat ve vztahu k čl. 17. Za bydliště migrujícího spotřebitele podle čl. 18 je možné považovat jen bydliště ve členském státu, u kterého „spotřebitelská smlouva vykazuje vztah k bydlišti spotřebitele v době zahájení řízení“ (bod 14 odůvodnění usnesení). Tolik tedy výše uvedený judikát.Žalobce tedy podal žalobu u soudu místa plnění smlouvy (článek 7/1/b nařízení Brusel I bis) a české soudy tedy mají pravomoc.Pro úplnost se dále uvádí k otázce rozhodného práva, že v době vzniku smlouvy zde nebyl žádný cizí prvek, obě smluvní strany měly sídlo a bydliště na území České republiky, proto rozhodné je české právo.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. dne , datum, uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru číslo , hodnota, a poskytl jí úvěr ve výši 799 059 Kč (výpis z účtu č.l. 22 – účet , č. účtu, ). Bylo sjednáno 120 splátek po 9 029 Kč měsíčně. Úroková sazba činila 6,39 %, žalovaná tedy uzavřela platnou úvěrovou smlouvu, avšak na svůj závazek žalobci splatila pouze celkově 28 460 Kč, počínaje měsícem červenec a konče říjnem 2022. Banka tudíž zesplatnila úvěr ke dni 9. 5. 2023 z důvodu prodlení. Později došlo k postoupení této pohledávky smlouvou ze dne , datum, na žalobce. Pokud jde o požadovanou částku, potom celková jistina 829 242,99 Kč (míněno částka požadovaná v petitu) zahrnuje následující 4 dílčí částky. Jistina úvěru činí 789 485,59 Kč. Dlužné poplatky činí 5 601 Kč (č.l. 17 p.v.), zahrnují zejména poplatek 999 Kč za 2 písemné upomínky a dále částku 4 602 Kč za pojištění schopnosti splácet. Dále smluvní úrok 31 103,50 Kč ke dni 9. 5. 2023 a úrok z prodlení 3 052,90 Kč k témuž dni. V právních závěrech žalobce nebyl shledán žádný rozpor s předloženými důkazy.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Poznamenává se, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně (§ 1813 o.z.), a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1814 o.z. (tyto zásady stanoví neplatnost ujednání, zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se pak podle § 1815 přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 33 048 Kč. Dále odměnu 5,5 x 11 620 Kč (převzetí, výzva, žaloba, podání, jednání a dále pak vyjádření procesního charakteru ze 13. 9. 2024) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále 5 režijních paušálů po 300 Kč a 1 paušál po 450 Kč (jednání r. 2025) dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak DPH 21 %.