16 C 69/2025-23 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobou ze dne 20. 2. 2025, v jejím původním znění, domáhal se žalobce předně částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 12. 5. 2024 do zaplacení, a to jako pohledávky z úvěru mezi úvěrujícím – společností , právnická osoba, ., a to ve výši 8 000 Kč ze dne , datum, , a žalovaným, přičemž částka byla poskytnuta žalovanému.Dále byl předmětem žaloby (tzv. nárok č. 3) poplatek za poskytnutí úvěru 2 452 Kč, rovněž se zákonným úrokem z prodlení od shodného dne do zaplacení.Dále jako samostatný tzv. nárok č. 2 požadoval žalobce částku 240 Kč s úrokem z prodlení, jakožto smluvní pokutu. Tato byla kapitalizována právě uvedenou částkou 240 Kč.Dále pak žádal částku 2 280 Kč jako tzv. nárok č. 4 z titulu neuhrazené smluvní pokuty za prodlení.Žalobce v žalobě uvedl, že úvěr byl poskytnut , datum, , následně došlo k postoupení společnosti , právnická osoba, , a následně pak z uvedené společnosti žalobci.Žalobce následně podáním ze 6. 5. 2025 vzal žalobu částečně zpět ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč, dále ohledně zbývajících tří dílčích nároků vzal žalobu zpět v plném rozsahu, tedy vždy ohledně požadované jistiny a ohledně zákonného úroku z prodlení, resp. smluvní pokutu ve výši 2 280 Kč vzal tedy rovněž zpět.Dále uvedl nad rámec věci (dle názoru soudu to uvedl nedopatřením), že bere zpět také částku 800 Kč jako poplatky za upomínky. Uvedená částka však nebyla v žalobě uplatněna a v tomto rozsahu tedy soud k podání nepřihlížel.Tolik k obsahu žaloby, respektive žaloby po částečném zpětvzetí.Žalovaný se nevyjádřil.Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a OSŘ a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě k vyjádření (§ 101 odst. 4 OSŘ), se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít zato, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce – viz shora - poskytl žalovanému výše uvedenou částku, o čemž žalobce nyní předložil důkaz zprávou banky o vedení účtu žalovaného pod č. , č. účtu, , kde ke dni , datum, zde byla evidována příchozí platba 8 000 Kč. Ostatní skutečnosti, tedy zejména ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobce jakožto postupník netvrdil ani neprokazoval.Pokud se jedná o plnění, které žalobce poskytl žalovanému, bylo prokázáno, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) zaplatil žalovanému celkem 8 000 Kč.Pokud jde o otázku právního titulu poskytnutého plnění, potom takovýto právní důvod nebyl ze strany žalobce tvrzen.Tedy lze uzavřít, že (posouzeno podle obsahu spisu) případná smlouva byla od počátku neplatná a nebyl dán právní důvod plnění.Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Soud tedy vzal za prokázané toliko poskytnutí částky 8 000 Kč, která byla po částečném zpětvzetí požadována bez úroku z prodlení, a v tomto rozsahu byla žaloba úspěšná jakožto bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.). Soud proto přiznal žalobci částku 8 000 Kč.Zároveň soud zastavil řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v příslušné části.Žalobce měl úspěch z převážné části, proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů (§ 142 odst. 3 o.s.ř.).