17 C 415/2024-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 9. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 16 020 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 14. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. 140627, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Ty byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, . Za půjčení peněz měl žalovaný hradit úrok 40 % měsíčně, doba splatnosti nebyla sjednána. Žalovaný se zavázal hradit vždy nejpozději k 14. dni měsíce úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se s plněním dostal do prodlení, opakovaně byl o platby upomínán. V upomínce ze dne 14. 1. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně žádala vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč a dále smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, nejpozději splatných dne 17. 1. 2024. K okolnostem uzavření smlouvy uvedla žalobkyně, že úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , kde si žalovaný přečetl nabídku, nastavil dostupné parametry v podobě splatnosti a výše úvěru, vyplnil registrační formulář, kde zadal osobní údaje včetně emailové adresy a telefonního čísla. Potvrdil také v tomto formuláři, že se seznámil se zněním smlouvy i se zněním všeobecných obchodních podmínek. Svoji totožnost doložil nahráním občanského průkazu a ze svého účtu odeslal žalobkyni verifikační platbu 1 Kč. Jako variabilní symbol bylo stanoveno rodné číslo dlužníka. Smlouva o úvěru byla uzavřena ve chvíli, kdy klient podepsal smlouvu elektronicky prostřednictvím PINu, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, SMS.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, kdy se věřitel zavázal poskytnout úvěr do úvěrového limitu 20 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného, na dobu neurčitou. Úroková sazba byla sjednána na 40 % Kč z poskytnuté částky měsíčně, RPSN činilo 5 535,7 %. Úvěrovaný měl hradit každý měsíc nejpozději do 14. dne úrok přirostlý za uplynulé období. U podpisu smlouvy je uvedeno, že tuto žalovaný podepsal 14. 9. 2023. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 14. 9. 2023 byla na účet žalovaného , č. účtu, uvedený ve smlouvě poukázána částka 4 000 Kč a dne 25. 9. 2023 částka 6 000 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prokázána výplatními lístky žalovaného za květen až srpen 2023, kdy jeho průměrná měsíčná mzda činila cca 42 000 Kč čistého. Dopisem ze dne 14. 1. 2024 byl žalovaný upozorněn na prodlení s platbami a na zesplatnění úvěru. Byl vyzván k zaplacení částky 29 508 Kč do 3 dnů od doručení výzvy. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dne 7. 8. 2024 (téhož dne byla výzva dle předloženého podacího lístku i odeslána).4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonům a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochozenému vydat, oč se obohatil.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, z něhož nevznikly účinky, o kterých smlouva o úvěru hovořila. Neplatnost právního jednání byla shledána z toho důvodu, že žalovanému na základě smlouvy měla vzniknout povinnost zaplatit za poskytnutí finanční částky 10 000 Kč každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně. Tato částka je naprosto nepřiměřená k úrokové sazbě, za kterou byly v době uzavření smlouvy poskytovány běžné spotřebitelské úvěry (kdy se jednalo o sazbu maximálně do 10 % ročně). Na danou úrokovou sazbu nelze pohlížet jinak než jako na nepřiměřenou, která v žádném případě nemůže podléhat ochraně soudní mocí ve smyslu vymáhání této pohledávky. Je třeba uvést, že ačkoliv soud si je vědom toho, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než ne neplatné, avšak s ohledem na shora uvedené v daném případě nelze poskytnout žalobkyni ochranu a považovat např. ujednání o úrocích za oddělitelné od obsahu ostatní smlouvy. S ohledem na neplatnost smlouvy nebyla platně ujednána ani smluvní pokuta v čl. 4. 2. písm. c) jejíž úhrady se žalobkyně v částce 2 020 Kč domáhá. Jedná se o smlouvu formulářovou, do které zcela evidentně neměl žalovaný možnost žádným způsobem zasáhnout. Smlouva sama o sobě už tímto způsobem vykazuje značnou nerovnováhu práv a povinností mezi smluvními subjekty. Soud má současně za prokázané, že žalovanému byla částka 10 000 Kč poskytnuta, kdy na tuto částku neuhradil žalovaný ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdila prokazoval opak, ale nestalo se tak. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč a co do této částky soud shledal žalobu důvodnou. Úrok z prodlení soud přiznal počínaje od 14. 8. 2024, když bylo prokázáno, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému odeslána dne 7. 8. 2024, dle § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou dne 10. 8. 2024, nejpozději do 13. 8. 2024 měl žalovaný plnit, pokud tak neučinil, dostal se ode dne následujícího do prodlení (§ 1970 o. z.). Ve zbytku nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 004 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % (úspěch žalobkyně z 62 % po odečtení úspěchu žalovaného z 38 %) z jejich celkové výše dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Tyto náklady v celkové výši 8 350,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 020 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč.9. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu.