17 C 47/2025-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce, kterou žalovaná v plném rozsahu nevrátila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny s výzvou k vyjádření jí byly doručeny fikcí. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaná nevyjádřila ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas.3. Soud z předložených listin učinil následující skutková zjištění. Podle předložené smlouvy o půjčce podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 12. 8. 2011, půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované téhož dne částku 12 000 Kč, žalovaná peníze převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala půjčku spolu s poplatkem ve výši 10 032 Kč vrátit v 60týdenních splátkách po 368 Kč s poslední splátkou splatnou dne 5. 10. 2012. Poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 532 Kč, s úrokovou sazbou 21 % p. a., poplatku za administrativní činnost ve výši 2 280 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 220 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávek z 29. 9. 2023 a podacím lístkem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.5. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu.6. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná na půjčku uhradila dosud částku 2 915 Kč.7. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v srpnu 2011, tedy v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce, činily průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů 13,76 % ročně.8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne 12. 8. 2011 smlouvu o půjčce, podle které žalovaná převzala celkem částku 12 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit ve sjednaných týdenních splátkách. Do dnešního dne žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 915 Kč. Tvrzená pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni.9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.10. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů účinných ve znění do 31. 12. 2013.12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dohodnout úroky (§ 658 odst. 1 ObčZ). Dle § 39 ObčZ je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. § 3 odst. 1 ObčZ stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.13. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 ObčZ, když uzavřené smlouvy soud považuje za neplatné. Ujednání o výši úroku, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit bylo nemravné. Soud je toho názoru, že částka ve výši 10 032 Kč z půjčky ve výši 11 000 Kč, označená jako poplatek, které měla žalovaná vrátit věřiteli společně s jistinou, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněný úrok ve smyslu ust. § 658 občanského zákoníku, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok, který ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 83,60 % je ujednáním neplatným dle § 39 a § 3 ObčZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 ObčZ v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba činila 13,76 % p. a. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno sjednanou vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku půjčky. K absolutně neplatnému ujednání musí soud dle výše uvedeného ust. § 39 ObčZ přihlížet ex offo.14. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli možnost žalované vyjednávat o obsahu půjčky, měla pouze možnost půjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu „take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku, představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně ve vztahu k žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se proto jedná o bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 ObčZ. Podle § 451 ObčZ přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.16. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku 9 085 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně uhradila ze zapůjčených prostředků (12 000 Kč) pouze částku 2 915 Kč. Z těchto důvodů proto soud uložil žalované výrokem I. rozsudku, aby žalobkyni zaplatila zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 085 Kč. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, kde byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 1. 11. 2023 a do 10. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 11. 11. 2023. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 12. 11. 2023 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku.17. Ve zbytku, přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch stran je i s ohledem na žalované příslušenství shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.