17 C 64/2025-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 3. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 276,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení, plynoucím ode dne podání žaloby. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je občankou Bulharské republiky, přičemž jako občanka Evropské unie byla v České republice zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , když zaměstnavatel přihlásil žalovanou z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 2. 4. 2018 do 15. 8. 2018 prostřednictvím dvou formulářových podání ze dne 4. 4. 2018 (přihlášení) a 16. 8. 2018 (odhlášení). Žalovaná byla jako cizinka u žalobce evidována pod číslem pojištěnce , Anonymizováno, . Podle § 3 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Ukončením zaměstnání zdravotní pojištění nezanikne, pouze tehdy, pokud občan jiného členského státu Evropské unie po ukončení zaměstnání pobírá podle českých právních předpisů některou z peněžitých dávek (podpora v nezaměstnanosti, nemocenská apod.), což však u žalované zjištěno nebylo. Podle § 12 písm. j) shora uvedeného zákona byla žalovaná povinna při zániku zdravotního pojištění vrátit do 8 dnů žalobci průkaz pojištěnce vydaný žalobcem – Evropský průkaz zdravotního pojištění (dále jen EHIC). Žalovaná taktéž byla povinna oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro její nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná však ani jednu z výše citovaných povinností nesplnila, a navíc v období od 16. 2. 2019 do 20. 2. 2019 se v Bulharsku neoprávněně prokazovala žalobkyní vydaným potvrzením dočasně nahrazujícím EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobkyně nebyla. Následně bylo žalobkyni , právnická osoba, . která je styčným místem státního přeúčtování nákladů ve věcné dávky veřejného zdravotního pojištění předloženo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky vyhotovené dne 16. 5. 2022 za období od 16. 2. 2019 do 20. 2. 2019, odpovídající zdravotním službám čerpaným na území Bulharska žalovanou v částkách 10 276,50 Kč, které bylo žalobkyní uhrazeno dne 16. 6. 2022, konkrétně se jednalo o náklady na hospitalizační péči. Žalovaná se při poskytování těchto zdravotních služeb prokázala EHIC s platností do 10. 11. 2019 vydaným žalobkyní, proto žalobkyni nezbylo než postupovat v souladu s čl. 2 odst. 2 Rozhodnutí administrativní komise č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2023, ze kterého vyplývá oprávnění zahraniční zdravotní pojišťovny požadovat po žalobci náhradu nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalované na základě platného potvrzení dočasně nahrazujícího EHIC i v případě, že v období průběhu zdravotního pojištění u žalobkyně je odlišné. Žalobkyně tak ve shora uvedených dnech uhradila na účet kanceláře zdravotního pojištění částky odpovídající zdravotním službám čerpaným žalovanou v Bulharsku. Žalobkyně tak vynaložila náklady na zdravotní služby v celkové výši 10 276,50 Kč v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 9. a 26. 10. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2024.2. Soud se nejdříve zabýval tím, zda je ve věci dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) předmětný spor rozhodovat a pokud ano, jaký procesní předpis aplikovat a dle jakého hmotného práva věc rozhodnout. V souvislosti s tímto soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. , spisová značka, , ve kterém se Krajský soud jako soud odvolací podrobně zabýval určením mezinárodní příslušnosti v obdobné věci a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci pak může být dle místa sídla pobočky žalobkyně též zdejší soud, navíc místní nepříslušnost ani nedostatek mezinárodní příslušnosti nebyly žalovanou ani namítány. Hmotné právo, které soud aplikoval, bylo určeno dle Nařízení Řím II opět podle místa vzniku škody. Soud tedy aplikoval právo české.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily, resp. žalobkyně výslovně souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů (individuální výkazy žalobkyně – přehledy, hromadné oznámení zaměstnavatele žalované, vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky N080E a S080, potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 6. 2022, výzvy k úhradě ze dne 12. 9. 2022 a 26. 10. 2022, faktura z 12. 9. 2022, předžalobní upomínka z 5. 11. 2024, evropský průkaz zdravotního pojištění žalované platný do 30. 11. 2019) má soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná byla pojištěncem žalobkyně, a to na základě článku 11 odst. 1 ve spojení s článkem 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004. Dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění pak došlo k zániku pojištění v okamžiku, kdy žalovaná přestala být zaměstnancem na území České republiky, tedy ke dni 16. 8. 2018. Žalovaná pak porušila povinnost stanovenou v § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb., když do osmi dnů nevrátila žalobkyni Evropský průkaz zdravotního pojištění, když právo ho používat jí příslušelo pouze po dobu jeho účasti ve veřejném zdravotním pojištění žalobkyně, tedy po dobu trvání zaměstnání v ČR. Zároveň porušila i povinnost zakotvenou v článku 76 odst. 4 Nařízení č. 884/2004 ve spojení s článkem 3 odst. 2 Nařízení č. 987/2009 oznámit žalobkyni změnu situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro její nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. S ohledem na skutečnost, že žalovaná čerpala v období od 16. 2. 2019 do 20. 2. 2019 zdravotní péči na území Bulharska, která byla vyúčtována v částce 10 276,50 Kč, žalobkyni nezbylo než tuto částku uhradit zahraniční zdravotní pojišťovně. V této souvislosti pak soud odkazuje na rozhodnutí administrativní komise č. 189 ze dne 18. 6. 2003 a č. 190 ze dne 18. 6. 2003.6. Zaviněným protiprávním jednání žalované tak vznikla ve sféře žalobkyně škoda ve smyslu ustanovení § 2910 o. z., a to v žalované výši, kterou žalovaná ve lhůtě splatnosti dle předžalobní upomínky neuhradila. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl a uložil žalované předmětnou škodu žalobkyni nahradit. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu ustanovení § 137 odst. 2 o. s. ř., a nedoložila výši svých hotových výdajů, pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a dále dvou úkonů po 300 Kč dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 600 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.