20 C 154/2025-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2025, ve znění doplnění ze dne 16. 6. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 38 528 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 885,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 470,05 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 511,31 Kč od 2. 9 2024 do zaplacení, úrok 8 % ročně z částky 15 869,50 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 18. 10. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 014 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a částku za hotovostní splátky ve výši 2 656 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 12. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradila pouze 3 splátek v celkové výši 8 656 Kč. Žalovaná jistina 38 528 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 15 869,50 Kč, sjednaných úroků za sjednanou dobu 641,81 Kč, odměny za poskytnutí a uzavření 7 012 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 176,12 Kč, úhrady za hotovostní splácení ve výši 2 828,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 došlo s účinností ke dni 8. 10. 2024 k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 18. 10. 2022 smlouva o úvěru částky 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit náklady úvěru 17 184 Kč představující úrok ve výši 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 3 600 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 2 656 Kč. RPSN činila 272 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 8 656 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč hradit dále souhrnné náklady úvěru ve výši 17 184 Kč. Je pravdou, že tento poplatek byl ve smlouvě rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že celkové náklady úvěru ve výši 17 184 Kč nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu celkových nákladů úvěru jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,6 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v říjnu 2022 činila 10,21 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.6. Nad rámec výše uvedených důvodů soud konstatuje, že má značné pochybnosti o splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z insolvenčního rejstříku se totiž podává, že s žalovaným bylo vedeno insolvenční řízení, které skončilo zrušením schváleného oddlužení a zastavením insolvenčního řízení, protože žalovaný neplnil povinnosti v rámci schváleného způsobu oddlužení a byl nemajetný. Rozhodnutí insolvenčního soudu č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, – , Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo vydáno dne 31. 3. 2022 a nabylo právní moci dne 20. 4. 2022, tedy 6 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy. Protože soud na tomto důvodu nezaložil své rozhodnutí, nebude tuto okolnost dále rozvádět.7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 11 344 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 20 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradila celkem částku 8 656 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 11 344 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne 24. 1. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě tentýž dne a lhůta k plnění byla stanovena do 8. 2. 2025. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 9. 2. 2025 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb.. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.9. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.