20 C 26/2025-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 11. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ji částku 11 346,43 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , dne 14. 3. 2013 pod č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně uhradit spolu s poplatkem ve výši 10 033 Kč v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední příslušnou splátku uhradil dne 26. 4. 2013. Ke dni 27. 8. 2013 činila dlužná jistina částku 11 346,43 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 9 486,57 Kč. Žalovaným bylo na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 1 200 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 20 841,29 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 346,43 Kč, kapitalizovaný úrok 21 593,33 Kč za období od 4. 5. 2013 do 27. 9. 2023 z částky 11 346,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úroků z prodlení ve výši 8 441,41 Kč z částky 11 346,43 Kč od 4. 5. 2013 do 27. 9. 2023, úrok z prodlení z dlužné jistiny 11 346,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně a úrok 19,98 % ročně z téže částky za stejné období. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně neuhradil.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, vydaný platební rozkaz byl pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného podle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podané žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřeli 14. 3. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka 12 000 Kč. Ten se zavázal vrátit ji v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, včetně sjednaného poplatku ve výši 10 033 Kč, RPSN činila 63,93 % (smlouva). Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023). Soudu je známo, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu domácností při fixaci od jednoho roku do 5 let činila v březnu 2013 ročně 14,37 % (statistické údaje ČNB).4. Podle § 3028 občanského zákoníku v platném znění tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.7. Podle § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 10 033 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o půjčce rozdělen na více částí, a to na úrok (1 533 Kč), administrativní činnost (2 280 Kč), a hotovostní inkaso splátek (6 220 Kč), současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 10 033 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,50 % je dle § 39 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v březnu 2013 činila 14,37 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 451 zákona č. 540/1964 Sb. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 10 800 Kč, když poskytnutá půjčka činila 12 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 1 200 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 10 800 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, když z předloženého podacího lístku se výzva dostala do sféry žalovaného nejpozději dne 1. 11. 2023 a do 11. 11. 2023 měla být požadovaná částka zaplacena. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 12. 11. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle návrhu žalobkyně, když ta nepřevyšuje úrok podle § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.10. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, a to včetně zbytku příslušenství, tedy požadovaných úroků a úroků z prodlení až do 11. 11. 2023. Jen zamítnuté úroky v kapitalizované části převyšovaly uplatněnou jistinu (výrok II).11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.