20 C 285/2024-91 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2024 a doplněnou podáními ze dne 13. 9. 2024, 30. 9. 2024, 4. 11. 2024, 10. 11. 2024, 21. 11. 2024 a 1. 12. 2024, ve spojení s usnesením soudu ze dne 10. 10. 2024, č.j. 20 C 285/2024-25 a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2025, č.j. 13 Co 964/2024-53 domáhal po žalované zaplacení částky 186 150 Kč. Žalovaná částka se skládá z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 11. 3. 2024 do 10. 4. 2024 v částce 9 450 Kč. Z náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od 10. 4. 2024 do 30. 9. 2024 ve výši 9 450 Kč měsíčně, tedy 56 700 Kč. Dále z náhrady bolestného ve výši 40 000 Kč a náhrady další nemajetkové újmy spočívající v náhradě za ponížení žalobcovy lidské důstojnosti, za duševní otřes a za trauma z prožitého napadení v celkové výši 80 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl v rámci výkonu trestu zařazen k zaměstnání u žalované a dne 8. 3. 2024 došlo v prostorách žalované k napadení žalobce, a to jiným zaměstnancem žalované. Žalobce byl napaden údery do obličeje a byla mu způsobena tříštivá zlomenina nosních kostí s krvácením z nosní dutiny, vychýlení nosní přepážky směrem doprava a otok s krevním výronem měkkých tkání nosu a levé tváře. Žalovaná neuznala úraz jako úraz pracovní. Žalobce uváděl, že zaměstnanci žalované na pracoviště řádně nedohlíželi, že žalovaná nevynaložila všechny prostředky k ochraně zdraví svých zaměstnanců a nezajistila jejich bezpečnost. K popisu úrazového děje uvedl, že se na pracovišti stále pracovalo s posledními odlitky a mimo jiné se uklízelo kolem pracovních stolů. Tuto činnost žalobce právě prováděl. Když se vracel od popelnice, kam byl vyhodit odpad, šel proti němu odsouzený , jméno FO, , který začal křičet a fyzicky žalobce napadl.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Provedeným šetřením žalované bylo zjištěno, že žalobce měl být fyzicky napaden odsouzeným , jméno FO, , Anonymizováno, , incident se odehrál v době pracovní přestávky, kdy měli odsouzení možnost odpočívat. Dle sdělení samotného žalobce měl být příčinou napadení osobní konflikt mezi ním a útočníkem. Šetřením nebyly zjištěny jiné skutečnosti, které by umožňovaly určit, že se jedná o pracovní úraz. Žalovaná uvedla, že s odkazem na § 39 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a § 273 odst. 1 zákoníku práce má za to, že posoudila veškeré dostupné informace a nejedná se v daném případě o pracovní úraz, jelikož škoda žalobci nevznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů.3. Ze záznamu o úraze ze dne 12. 3. 2024, záznamu o úraze č. , hodnota, a dále úředního záznamu z 8. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce byl jako vězněná osoba pracovně zařazen u žalované a dne 8. 3. 2024 kolem 13:45 hod. byl fyzicky napaden jiným odsouzeným, a to , jméno FO, , Anonymizováno, . Žalobce byl napaden několika údery pěstí do obličeje, které mu způsobily krvácení z nosu. Byl ošetřen na zdravotním středisku Věznice , adresa, . Provedená dechová zkouška na alkohol byla negativní. Žalovaná nevyhodnotila úraz jako pracovní, jelikož měla za to, že nebyl způsoben při plnění pracovních úkolů. Z videozáznamu, na kterém je zachyceno napadení žalobce , jméno FO, , Anonymizováno, , který soud zajistil z trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný se až do 13:38:30 hod. věnoval úklidu pracoviště, následně hovořil s mužem v zeleném svetru, a to cca 17 vteřin. V tuto chvíli se do hovoru vmísil , jméno FO, a hovořil s mužem v zeleném svetru a výrazně gestikuloval. Žalobce se do hovoru nezapojoval, ale hovor pozoroval a práci se nevěnoval., a to až do 13:39:06 hod., kdy byl napaden , jméno FO, , Anonymizováno, . Žalobce měl po celou dobu nasazený respirátor a z videozáznamu nelze zjistit, zda se také slovně vložil do hovoru mezi , jméno FO, , Anonymizováno, a mužem v zeleném svetru. Z videozáznamu je však patrné, že se žalobce od času 13:38:30 hod., až do napadení v čase 13:39:06 hod. nevěnuje práci, ani úklidu.4. Na základě shora uvedených dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce vykonávající výkon trestu odnětí svobody byl zařazen u žalované k zaměstnání a dne 8. 3. 2024 byl v čase 13:39:06 hod. v prostorách, ve kterých se vykonávala práce pro žalovanou napaden odsouzeným , jméno FO, , Anonymizováno, několika údery do oblasti hlavy, resp. obličeje. Jakkoli před popisovaným incidentem žalobce prováděl úklid stolů na pracovišti, tak v době bezprostředně předcházející napadení sledoval rozepři mezi , jméno FO, , Anonymizováno, a dalším odsouzeným v zeleném svetru. Této hádce přihlížel a žádnou činnost pro žalovanou v době bezprostředně předcházející napadení nevykonával.5. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, (dále též jen ZVTOS), věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci svého provozu, vlastní výroby nebo podnikatelské činnosti anebo smluvně u jiných subjektů.6. Podle § 32 ZVTOS pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky pro uložení přesčasové práce u odsouzených se řídí zvláštními právními předpisy vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru. Ředitel věznice může nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (odst. 1). Do pracovní doby se nepočítá úklidová a další obdobná činnost potřebná k zajištění každodenního provozu věznice, kterou provádějí zpravidla všichni odsouzení, a pracovní terapie, pokud je součástí programu zacházení; tyto práce jsou odsouzení, pokud jsou k nim zdravotně způsobilí, povinni provádět bez nároku na pracovní odměnu a nesmějí být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených. V době vycházek lze takové práce nařídit jen výjimečně, vyžaduje-li to mimořádná situace (odst. 2). Odsouzeným se zajišťuje formou připomínek a námětů účast na řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při jejich práci (odst. 3). Odsouzení pracují pod dohledem zaměstnanců Vězeňské služby (odst. 4).7. Podle § 39 ZVTOS za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá podle zvláštního zákona Vězeňská služba nebo jiný subjekt, u něhož je odsouzený zařazen do práce. Obdobně odpovídá odsouzenému Vězeňská služba nebo jiný subjekt, u něhož je odsouzený zařazen do práce, za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,18) za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody (odst. 1). Práce při úklidu, jiné obdobné práce potřebné k zajištění běžného provozu věznice, denní forma studia a pracovní terapie se z hlediska odpovědnosti za škodu nepovažují za plnění pracovních úkolů (odst. 2).8. Soud má na základě shora učiněného skutkového závěru za to, že žalobcova skutková tvrzení týkající se úrazového děje nebyla vylíčena v dostatečném rozsahu, a to zejména pokud jde o bezprostřední události před napadením, tedy zda žalobce bezprostředně před napadením plnil pracovní úkoly pro žalovanou, respektive zda jeho činnost spočívající ve sledování rozhovoru , jméno FO, , Anonymizováno, a další osoby v zeleném svetru byla v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Pro posouzení věci bylo pro soud podstatné vědět a bylo tedy potřeba, aby žalobce tvrdil, o čem hovořil s mužem v zeleném svetru předtím, než byl napaden , jméno FO, , Anonymizováno, , o čem hovořil muž v zeleném svetru s , jméno FO, , Anonymizováno, předtím, než , jméno FO, napadl žalobce a zda žalobce něco sděloval , jméno FO, těsně před tím, než byl napaden. Dále by bylo třeba doplnit tvrzení a označit důkazy o tom, zda k incidentu došlo v prostorách věznice a zda to bylo v pracovní době či po pracovní době, a to ve vztahu k ust. § 39 odst. 2 ZVTOS, jelikož práce při úklidu a jiné obdobné práce potřebné k zajištění běžného provozu věznice se z hlediska odpovědnosti za škodu nepovažují za plnění pracovních úkolů a žalovaná by v takovém případě vůbec za škodu neodpovídala. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání soudu konanému dne 20. 5. 2025, ačkoliv mu předvolání k tomuto jednání bylo doručeno fikcí na adresu trvalého pobytu a ačkoliv se soud pokoušel žalobci doručit předvolání na jednání taktéž na adresu , adresa, , kterou ve svém posledním podání ze dne 1. 12. 2024 označil jako adresu, na které se bude zdržovat, nebylo možné žalobci poskytnout poučení ve smyslu § 118 a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud na tomto základě dospěl k závěru, že žalobce neunesl svoji procesní povinnost podle § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř., tedy tvrdit všechny pro rozhodnutí věcí významné skutečnosti a označit k těmto skutečnostem důkazy. Soud tedy žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl pro neunesení břemene tvrzení ze strany žalobce.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního ř