20 C 378/2024-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. , hodnota, v domě č. p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsaném na , Anonymizováno, , Anonymizováno, vedeném u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož je žalobce vlastníkem. Žalobce uvedl, že žalovaný byl na základě nájemní smlouvy ze dne 26. 9. 2023 nájemcem bytu č. , hodnota, ve výše specifikované nemovitosti. Nájem byl sjednán na dobu určitou a to do 30. 9. 2024. K tomuto dni byl žalovaný povinen odevzdat a předat byt pronajímateli, k čemuž do dnešního dne nedošlo, ačkoliv byl nájemce k uvedenému opakovaně vyzýván, např. výzvou ze dne 2. 10. 2024. Žalovaný toliko opakovaně vůči žalobci uváděl, že si hledá nový byt k zajištění své bytové potřeby, nicméně opakovaně nedodržel slíbené termíny, ve kterých měl byt uvedený v čl. I. žalobci vrátit. Pokud jde o dluh na nájemném, pak tento nájemce uznal a zavázal se jej uhradit dle podmínek sepsaných v notářském zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , Anonymizováno, , sp.zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Splátku splatnou dne 15.11.2024 však žalovaný rovněž neuhradil. Žalovanému nesvědčí žádný právní důvod užívání výše uvedeného bytu a žalovaný tento byt nevyklidil a žalobci nepředal.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě, když skutečnost vlastnického práva žalobce a existence nájemního vztahu je prokázána z informace o pozemku a nájemní smlouvy. Soud má dále za prokázané, že nájemní Výzvou ze dne 2. 10. 2024byl žalovaný vyzván k opuštění a předání bytu. Dne 17. 10. 2024 žalovaný prohlásil, že je připraven byt opustit do 31. 10. 2024 (zápis z jednání). Z Notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že do tohoto dne byt nevyklidil.5. Podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.6. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o nájmu dle ustanovení § 2235 odst. 1 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný užíval shora uvedený byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2024. Ačkoliv k tomu byl žalovaný vyzýván, byt neopustila užíval jej s jistotou do 30. 10. 2024. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že nemovitost vyklidil a předal žalované. Žalovaný byl však v řízení zcela pasivní. Žalovaný předmětný byt nevyklidil a užívá jej do dnešního dne bez právního důvodu. Žalobce je oprávněn jako vlastník uvedeného bytu v souladu s ustanovením § 1042 občanského zákoníku domáhat se ochrany vlastnického práva k bytu, do něhož žalovaný užíváním neoprávněného zasahuje. Soud proto žalovanému uložil předmětný byt vyklidit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ke splnění této povinnosti soud stanovil žalované běžnou 15ti denní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 356 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.