20 C 46/2025-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2024 a doplněnou dne 13. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který mu byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v rámci měsíčních splátek ve výši 3 200 Kč, přičemž žalovaný splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou jež byla splatná dne 15. 4. 2024. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný uhradil pouze třináct splátek v celkové výši 41 600 Kč. Žalobkyně tak dle smluvního ujednání přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaná částka představuje zesplatněnou jistinu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a ze smluvních informací soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 10 % měsíčně, tedy 120 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 38 400 Kč, celkem tak částku 70 400 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 213,84 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy soud má za to, že žalobkyně tuto svoji povinnost řádně nesplnila, za situace, kdy z registru platebních informací se podávalo, že žalovaný je vysoce rizikový klient. Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka 10 325 Kč byla dne 10. 5. 2023 zaslána na účet žalovaného a částka 21 675 Kč byla zaslána na jiný účet žalobkyně za účelem úhrady jiného závazku žalovaného. Upomínkou ze dne 22. 4. 2024 a 5. 5. 2024 upomínala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátky a v rámci předžalobní upomínky ze dne 21. 9. 2024 informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne.5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč s tím, že žalovaný během 12 měsíců měl mimo tuto částku taktéž uhradit žalobkyni částku 38 400 Kč, představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 10 %, tedy 120 % ročně, nelze dospět k jinému závěru, než že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 9,34 % ročně, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 10 % měsíčně je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřenou částku, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Žalobkyně by bez sjednání takto vysokého úroku smlouvu zcela jistě neuzavřela. Právní vztah mezi stranami tedy lze posoudit optikou ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 32 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil 41 600 Kč. Žalobkyně tedy nemá právo na vrácení ničeho. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.