ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2025:20.C.97.2025.37 Datum: 2025-06-27 Předmět: o 15 392 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2291 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 15 392 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2291 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 )
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 2. 2025, ve znění doplnění ze dne 14. 5. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 15 392 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 698,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 774,88 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 264,41 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 5 296,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 3. 9. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 963 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a částku za hotovostní splátky ve výši 1 080 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 11. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradila pouze 6 splátek v celkové výši 8 200 Kč. Žalovaná jistina 15 392 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 5 926,23 Kč, sjednaných úroků za sjednanou dobu 338,18 Kč, odměny za poskytnutí a uzavření 2 568 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 531,02 Kč, úhrady za hotovostní splácení ve výši 1 028,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 došlo s účinností ke dni 29. 5. 2024 k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 43. 9. 2021 smlouva o úvěru částky 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit náklady úvěru 8 592 Kč představující úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 929 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 1 800 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 328 Kč. RPSN činila 272 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 15 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 8 200 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč hradit dále souhrnné náklady úvěru ve výši 8 592 Kč. Je pravdou, že tento poplatek byl ve smlouvě rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 8 592 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu celkových nákladů úvěru jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v září 2021 činila 7,13 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 1 800 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradila celkem částku 8 200 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 1 800 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne 10. 9. 2024, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 11. 9. 2024 a lhůta k plnění byla stanovena do 25. 9. 2024. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostal se od 26. 9. 2024 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb.. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.7. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.