ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2025:21.C.35.2025.17 Datum: 2025-03-19 Předmět: o 22 880 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2053 z. č. 89/2012 Sb."] []
O co šlo: o 22 880 Kč s příslušenstvím (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2053 z. č. 89/2)
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 22 880 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 2. 1. 2024 uznal svůj závazek vůči žalobkyni v částce 22 880 Kč za dlužný nájem ke dni 2.1.2024 a zavázal se uhradit jí uhradit tuto dlužnou částku nejpozději do 31. 3. 2024. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celé dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně, ale na tuto výzvu nikterak nereagoval a neuhradil ničeho.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z uznání závazku žalovaným ze dne 2. 1. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše, jak je tvrzeno shora.Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu dlužného nájemného ke dni 2. 1. 2024 v částce 22 880 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 337,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 880 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč.