21 C 438/2024-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 38 490,49 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 20. 2. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 43 241 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 831 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 16 534 Kč, služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 11 876 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 3 677 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 2. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 7. 11. 2022. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 12. 3. 2023 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 36 084,75 Kč a na dlužném poplatku částku 30 206,25 Kč.2. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne 4. 7. 2018 k uzavření další smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 26 503 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 084 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 11 146 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 270 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 3 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 1. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 12. 3. 2023 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 2 405,74 Kč a na dlužném poplatku částku 1 047,26 Kč.3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byly obě pohledávky postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. Do té doby na první z nich částka 21 950 Kč a na druhou pak 56 050 Kč.4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Zde uvedl, že žádá o přezkoumání výše nárokované pohledávky a požadovaného příslušenství ze strany soudu, když obě zápůjčky uzavřel ve finanční tísni a byl si vědom finanční nevýhodnosti obou zápůjček. při ústním jednání pak navrhl, aby případný přeplatek z jedné půjčky byl započítán na dluh té druhé.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena dne 20. 2. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 45 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 43 241 Kč představující úrok ve výši 14 831Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 11 876 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 88 241 Kč, a to ve formě 24měsíčních splátek po 3 677 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne 4. 7. 2018 další smlouva o zápůjčce, na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 33 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 26 503 Kč, představující úrok ve výši 8 084 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 11 146 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 7 270 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 59 503 Kč, a to ve formě 18měsíčních splátek po 3 306 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle prvé smlouvy stanovena na 107,55 % a dle druhé na 127,92 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že obě pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z tvrzení žalobkyně a žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými zápůjčkami uhradil žalobkyni celkem částku 21 950Kč a 56 050 Kč.6. Po právním zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o zápůjčce (soud tyto ale vzhledem k jejich obsahu posoudil jako smlouvy o úvěru, když tyto byly svou formou takto i koncipovány, včetně sjednaného úroku) z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 45 000 Kč uhradit dále částku 43 241 Kč, označenou jako poplatek (a v případě druhé smlouvy činila jistina 33 000 Kč a poplatek 26 503Kč). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky ve shora uvedené výši nemohou představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků (deklarovaných ve výši 29 % v obou smlouvách), a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 50 % a 54 % v případě druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť při přepočtu na roční úrok je již v samotných smlouvách stanovena RPSN ve výši 107,55 % a dle druhé na 127,92 %. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaných obdobích činila cca 9,8 % ročně v případě první ze smluv a 11,65 % v případě té druhé. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto přemrštěně vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářové smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv jejich změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.7. S ohledem na shora uvedené závěry by tak žalobkyně měla právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím, k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 45 000 Kč a 33 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 21 950 Kč na první zápůjčku a částku 56 050 Kč na tu druhou. Ze shora uvedených důvodů by tak žalobkyni v případě první zápůjčky dlužil částku 23 050Kč (45 000Kč – 21 950Kč) a v případě té druhé má u žalobkyně přeplatek ve výši 23 050Kč (33 000Kč – 56 050Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný započetl svůj přeplatek u žalované na svůj dluh a částky jsou shodné, je zřejmé, že žalobkyni ničeho nedluží. Z toho důvodu tak byla žaloba zamítána (výrok I. tohoto rozsudku).8. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, tomuto ale žádné nevznikly, a proto bylo