21 C 58/2025-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 108 192Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 17. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč dne 20. 9. 2021, který se žalovaný zavázal splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 54,82 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 140 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2021. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 78 660Kč (celkem 19 splátek), a dále již ničeho. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 1 996 Kč. Současně vzniklo žalobkyni právo na úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 1 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 30. 7. 2023. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 74 672,11 Kč. Podle bodu 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka, jejíž úhrady se žalobkyně v řízení domáhá sestává z jistiny ve výši 66 362,11 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 1 996 Kč, částky 1 800 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 38 004 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném přiznání úroku z úvěru ve výši 54,82 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Z úvěrové smlouvy, jejího dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkového kalendáře ke smlouvě, prohlášení klienta, výpisu z NRKI a SOLUS, karty klienta, potvrzení o příjmu žalovaného za září 2021, kopie jeho občanského průkazu, potvrzení o provedených platbách na účet žalovaného zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 17. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 4 140 Kč vždy ke každému 25. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 54,82 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 149,34 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 1 800 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně, z výzvy k zaplacení ze dne 25. 1. 2023, 26. 6. 2023 a 26. 7. 2023 a 26. 5. 2023, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 30. 7. 2023 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému vyplacen ve shora uvedené výši dne 20. 9. 2021 (potvrzeno též sdělením , právnická osoba, ., ze dne 13. 3. 2025) na jeho účet. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 8. 3. 2024. Z potvrzení o příjmu žalovaného za měsíc září 2021 a potvrzení o provedené platbě na účet žalovaného soud zjistil, že žalovaný disponoval s průměrným měsíčním čistý příjmem 34 700 Kč. Z výpisu Solus a NRKI soud zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyly v těchto databázích žádné údaje svědčící pro finanční těžkosti žalovaného. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v září roku 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 10,21 % ročně.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen o. z.) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 80 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v září 2021 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 10,21% ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 54,82 % ročně (tedy více než pětinásobně vyšší) nemravné podle § 580 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 o. z. Smlouva nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě. Žalobě bylo tedy vyhověno pouze v té části (1 340Kč), která odpovídá nevrácené jistině, tedy částce 80 000Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 78 660Kč. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Ve zbytku, tedy pro částku 106 852 s příslušenstvím, soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků tuto nepřiznal, a to ač byl žalovaný v řízení převážně úspěšným, neboť nebylo prokázáno, že by mu s tímto jakékoli náklady vznikly.12. O lhůtách splatnosti bylo rozhodnuto s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.