25 C 181/2025-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se dne 15. 4. 2022 na lince č. 13, dne 19. 4. 2022 na lince č. 10, dne 20. 4. 2022 na lince č. 10, dne 4. 5. 2022 na lince č. 5, dne 9. 6. 2022 na lince č. 13, dne 1. 7. 2022 na lince č. 5, dne 1. 9. 2022 na lince č. 13 a na lince metra A, dne 4. 10. 2022 na lince metra B, dne 13. 1. 2023 na lince č. 10, dne 25. 3. 2023 na lince č. 22 a dne 6. 6. 2023 na lince metra C neprokázala platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 12x přirážku k jízdnému v částce á 1 500 Kč a 12x jízdné po 30 Kč. Žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole a informace pro cestující vyplývá, že žalovaná, jako cestující v MHD, se neprokázala platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 12x jízdné a 12x přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 3. 3. 2025 (předžalobní upomínka, potvrzení o odeslání písemnosti). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila.4. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k § 2550 a násl. o. z. jako důvodný, neboť žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřela jednotlivé smlouvy o přepravě ve smyslu výše citovaného § 2550 a násl. o. z., její povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. a v ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 315 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř