25 C 261/2024-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že není vlastníkem ve výroku I. specifikovaného vozidla. Žalobu odůvodnil tím, že dne 11. 9. 2016 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, který byl povinen na své náklady zajistit v zákonné 10 denní lhůtě přepis předmětu koupě v registru vozidel. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, přepis vozidla nezajistit, na výzvu žalobce z 19. 6. 2024 nereagoval. Bez aktivity žalovaného není možné provést zápis změny vlastníka vozidla. Dle žalobce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, který je dán tím, že žalobci hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel veden jako vlastník a provozovatel vozidla, aniž by měl možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník tohoto vozidla své povinnosti neplní. Odpovědnost za případné dopravní přestupky spadá na žalobce, který je v registru vozidel stále veden jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla, přičemž tento údaj odporuje skutečnému stavu. Za daných okolností je tato žaloba jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout. Žalobce odkázal i na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 114/20.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 11. 9. 2016 kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce, jakožto prodávající, převedl vlastnické právo ke shora specifikovanému motorovému vozidlu na žalovaného (kupujícího). Kupní cena byla sjednána částkou 35 000 Kč. Nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel měl zajistit žalovaný, k čemuž mu žalobce udělil zmocnění. Téhož dne došlo i předání tohoto vozidla žalovanému (označená kupní smlouva včetně protokolu o předání vozidla). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ani přes výzvu žalobce ze dne 19. 6. 2024 své povinnosti dostál či poskytl žalobci součinnost k nápravě daného stavu (předžalobní upomínka včetně potvrzení o podání).4. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Podle § 1099 o.z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou v okamžiku její účinnosti.7. Podle § 1101 o.z. vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu.8. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZoPPV“) provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.9. Podle § 4 odst. 1 ZoPPV registr silničních vozidel je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona, mj. obsahuje evidenci silničních vozidel, vlastníků a provozovatelů těchto vozidel.10. Podle § 8 odst. 1, 2 a 4 ZoPPV zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě přechodu vlastnického práva na základě žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla. Žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do deseti pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Tato žádost obsahuje mimo obecných náležitostí také údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla, údaje o vozidle. K žádosti o zápis změny vlastníka se přiloží technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla ne starší než 30 dní a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu.11. Vzhledem k tomu, že se v daném případě domáhal žalobce svého práva žalobou na určení dle § 80 o.s.ř., soud nejprve zkoumal, zda na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na rozhodnutí věci. V tomto směru dospěl k závěru, že bez požadovaného určení by se žalobce svého práva nemohl jinak domoci, když vyčerpal všechny zákonné možnosti dané mu správním řádem.12. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně dne 11. 9. 2016 v souladu s § 2079 a násl. o.z. uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce prodal žalovanému ve výroku I. tohoto rozsudku označený osobní automobil. Žalobce zplnomocnil žalovaného k veškerým úkonům na odboru dopravy spojených s odhlášením, přihlášením, včetně podpisu, podání dokumentů a ostatních záležitostí předmětného motorového vozidla, což bylo prokázáno kupní smlouvou z 11. 9. 2016. K tomu však, jak je patrné z tvrzení žalobce, vůči němuž žalovaný nebrojil, nedošlo. Vzhledem k uvedenému je nepochybné, že za stavu, kdy žalovaný, který nabyl vlastnictví k předmětnému vozu na základě kupní smlouvy, nicméně nespolupracuje ani se žalobcem ani státními orgány při jeho přehlášení ze žalobce na žalovaného, nemohl žalobce jinak, než se touto žalobou obrátit na soud, který dle jeho návrhu s ohledem na prokázaný stav věci tímto deklaruje, že vlastníkem předmětného vozidla není žalobce, neboť jeho vlastnické právo zaniklo ke dni uzavření shora zmíněné kupní smlouvy, kdy v souladu s výše citovanými ustanoveními o.z. přešlo na žalovaného. Soud z rozebraných důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”). Plně úspěšnému žalobci soud přiznal nárok náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva) á 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 1 764 Kč. Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 164 Kč. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. jako běžnou třídenní. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.