ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2025:28.C.4.2025.1 Datum: 2025-02-17 Předmět: o 22 803,89 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru""postoupení pohledávky""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o 22 803,89 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal. Žalobkyně se domáhala nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr, kdy žalobkyně výslovně uvedla, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný úvěr řádně a včas neplnil, kdy neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala uhrazení jednak poskytnuté jistiny, tak sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin soud zjistil skutečnosti, které prokazují tvrzení žalobkyně o podmínkách uzavření smlouvy, o čerpání částky , částka, , o postoupení pohledávky na žalobkyni a výzvě žalovanému k jejímu uhrazení (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, smlouva o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek , právnická osoba, , sdělení banky), když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. K tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně osvědčil úvěruschopnost žalovaného, však žalobkyně žádné důkazy kromě tvrzení o lustraci z veřejně dostupných databází, žádné další důkazy neoznačila, což výslovně uvedla již v podané žalobě.5. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovaného vyhodnotila jako osobu, která je schopná úvěr splácet. Soud považuje za zcela nedostatečné, pokud se právní předchůdce žalobkyně pouze spokojil s lustrací z veřejně dostupných databází a blíže se majetkovými poměry žalovaného nezabýval. Za této situace je zřejmé, že nelze dojít k závěru, že by právní předchůdce žalobkyně postupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o čemž svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal u právního předchůdce žalobkyně částku , částka, , avšak neuhradil ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Soud tak vyhověl žalobě co do částky , částka, s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému po výzvě k úhradě stanovena tedy od , datum, , kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 3 dnů byla zaslána dne , datum, , domněnka doby dojití pak nastala v souladu s ust. § 573 obč. zák. dne , datum, a nejpozději do , datum, měl žalovaný plnit, pokud tak neučinil, dostal se od následujícího dne do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).8. Náklady řízená soud žádnému z účastníků nepřiznal, když nebylo prokázáno, že by nepatrně procesně úspěšnějšímu žalovanému nějaké náklady vznikly.9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu.