30 C 39/2025-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatila ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně se žalobou domáhala i zaplacení zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovanému byla zaslána dne , datum, předžalobní upomínka, ten však na ni nereagoval.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru a dodatek ke smlouvě ze dne , datum, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 7 dnů spolu se smluveným úrokem.4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u a. s. , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, a , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Bankovní účet je účtem, který uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován.6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu.7. Žalobkyně soudu i přes jeho výzvu nepředložila důkazy, z kterých by mohl soud usuzovat, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. V podání ze dne , datum, uvedla, že ani žádnými důkazy v tomto směru nedisponuje.8. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti.9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně ohledně ověření úvěruschopností žalovaného neposkytla důkazy. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalovaného, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.14. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla , částka, , přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaný nevrátil ničeho. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky , částka, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy uvedenou částku představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného.15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud současně žalobci přiznal i částku , částka, jako účelně vynaložený náklad na vymáhání dluhu za zaslání upomínky poštou.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. V případě plného úspěchu by byly náklady řízení tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po , částka, (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po , částka, podle § 14b advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem , částka, , celkem , částka, .