31 C 419/2024-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024, ve znění jeho doplnění ze dne 23.1.2025, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 109,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 253,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 503,43 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, uzavřela se žalovanou dne 20. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s úrokem v pevné výši 1 014 Kč, dále poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč, úhradu za umožnění splatit splátky v hotovosti ve výši 3 600 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 20. 5. 2024. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 21. 3. 2023, a to ve výši 2 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností ke dní 29. 5. 2024 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně tak požaduje po žalované k zaplacení neuhrazenou jistinu ve výši 18 632,31 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 871,12 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 056 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 571,78 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti ve výši 3 085,71 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 892,74 Kč, dále zákonný úrok z prodlení od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 253,99 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z jistiny 18 632,31 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 503,43 Kč (dlužná jistina 18 632,31 Kč a úrok za sjednanou dobu ve výši 871,12 Kč) od 21. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci se konalo ústní jednání dne 26. 5. 2025, k němuž byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaná se však k tomuto jednání, ačkoli byla řádně a včas předvolána, nedostavila, svoji neúčast neomluvila a o odročení jednání nepožádala. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 20. 3. 2023, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč, celkem tedy částku 37 184 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 20. 5. 2024. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Z předpisu splátek má soud za zjištěné jednotlivé splátky, kterými měla žalovaná úvěr uhradit. Z výpisu z účtu předloženého žalobkyní má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila dne 21. 3. 2023 částku 2 700 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 ve spojení s podacím poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ve spojení s přílohou, ze dne 20.5.2024, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z přípisu ze dne 14. 6. 2024 má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky vyrozuměla. Z žádosti o úvěr má soud za zjištěné, že žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje na straně žalované, a to dne 20. 3. 2023, kdy příjmem žalované byl důchod, který byl ověřen z oznámení , právnická osoba, . Co se týče výdajů, tyto byly v této žádosti uvedeny, avšak nebyly žádným způsobem doloženy ani ověřeny. Z tvrzení žalobkyně má pak soud za zjištěné, že nad rámec uvedeného plnění žalovaná ničeho neuhradila.5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (byť pojmově označeny jako smlouvy o spotřebitelském úvěru). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. V daném případě žalobkyně tvrdila, avšak neprokázala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na žádost o úvěr, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.9. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 5