31 C 421/2024-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 14. 8. 2024 žalobkyně uplatnila pohledávku v částce 11 910 Kč s úrokem z prodlení z titulu zákonného příspěvku za nepojištěné vozidlo. Žaloba je odůvodněna tím, že podle zjištění žalobkyně je osobní automobil RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³ evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, a žalovaný jako provozovatel měl povinnost mít k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon“). V době od 19. 11. 2022 do 22. 1. 2023 (po dobu 65 dnů) neměl žalovaný k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na příspěvek za nepojištěné vozidlo. V souladu s ust. § 4 odst. 6 zákona žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 30. 5. 2023. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a příspěvek neuhradil, byla žalovanému dne 10. 10. 2023 zaslána předžalobní upomínka, načež žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně nárokuje zaplacení částky 4 525 Kč, kterou tvoří příspěvek za nepojištěné vozidlo v částce 4 225 Kč, a to za 65 dnů v denní sazbě 65 Kč (sazba dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ust. § 4 odst. 4 zákona, a to ve výši určené v ust. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.2. Dále žalobkyně zjistila, že shodný osobní automobil RZ , SPZ, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem ani v období od 23. 1. 2023 do 11. 5. 2023, tedy v počtu 109 dnů. V souladu s ust. § 4 odst. 6 zákona žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 12. 9. 2023. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a příspěvek neuhradil, byla žalovanému dne 26. 1. 2024 zaslána předžalobní upomínka, načež žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně nárokuje zaplacení částky 7 385 Kč, kterou tvoří příspěvek za nepojištěné vozidlo v částce 7 085 Kč, a to za 109 dní v denní sazbě 65 Kč (sazba dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb.), a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ust. § 4 odst. 4 zákona, a to ve výši určené v ust. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval.5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze zprávy Magistrátu města Plzně ze dne 6.1.2025 má soud za prokázané, že vlastníkem motorového vozidla a provozovatelem motorového vozidla RZ , SPZ, byl v období od 19.11.2022 do dne vydání dané zprávy žalovaný. Z kupní smlouvy ze dne 24.5.2022, kterou soudu předložila žalobkyně, má soud za prokázané, že tuto uzavřel žalovaný jako prodávající s panem , jméno FO, jako kupujícím, když předmětem prodeje dle této smlouvy byl osobní automobil RZ , SPZ, , podpisy na kupní smlouvě jsou úředně ověřeny. S ohledem na tyto provedené důkazy pak soud již další důkazy, a to výzvu ze dne 16.3.2023 na zaplacení částky 4 525 Kč, upomínku ze dne 21.6.2023, ze dne 21.7.2023, ze dne 10.10.2023, výzvu k zaplacení částky 7 085 Kč ze dne 29.6.2023, upomínku ze dne 4.10.2023 a ze dne 26.1.2024, neprováděl.6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.7. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.8. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.11. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.12. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když z provedeného dokazování soud nemá za prokázanou pasivní legitimaci žalovaného v daném řízení, resp. soud má dokonce za prokázané, že žalovaný vlastnické právo k předmětnému automobilu převedl kupní smlouvou dle ust. § 2079 občanského zákoníku ze dne 24.5.2022 na jinou osobu. Tedy soud nemá za prokázané, že by byl žalovaný v období od 19.11.2022 do 22.1.2023, ani v období od 23.1.2023 do 11.5.2023 vlastníkem či provozovatel daného vozidla. S ohledem na tuto skutečnost tedy soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly a proto rozhodl tak, že toto právo nepřiznal žádnému z účastníků tak, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno.