34 C 15/2025-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 11. 2024 po žalované domáhala zaplacení částky 8 613 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 490 Kč coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že s ní žalovaná dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce, a to po vyplnění žádosti o poskytnutí zápůjčky prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč převodem na bankovní účet žalované dne , datum, . Žalovaná se naproti tomu zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 113 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 11. 10. 2023. Dle žalobních tvrzení žalovaná neuhradila na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho. Žalobkyně se v důsledku prodlení žalované domáhá úhrady zákonných úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů za písemné výzvy žalované, konkrétně za výzvy ze dne 18. 10. 2023, 25. 10. 2023, 1. 11. 2023, 10. 11. 2023, 25. 11. 2023. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně opírá o čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce a požaduje ji ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 6 500 Kč od dne 12. 10. 2023 coby dne následujícího po splatnosti zápůjčky do 29. 10. 2024, tj. ve výši 2 490 Kč po zaokrouhlení. K úhradě dluhu žalovaná nepřistoupila ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 8. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, (dále též jen „smlouva“) je zřejmé, že mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky uzavřena smlouva o zápůjčce, když se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách žalobkyně, uvedla své osobní údaje, potvrdila seznámení se s podmínkami smlouvy a obchodními podmínkami a následně smlouvu podepsala na dálku prostřednictvím zaslaného pin kódu na její telefonní číslo. Obsahem smlouvy o zápůjčce byl závazek žalobkyně poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 6 500 Kč převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 113 Kč, a to nejpozději do 11. 10. 2023, jak plyne z čl. 1.4 smlouvy. Žalobkyně provedla dne , datum, platbu ve výši 6 500 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, uvedeného ve smlouvě (čl. 1.2) jako číslo účtu žalované, jak plyne z potvrzení o platbě , právnická osoba, . Podáním , právnická osoba, . k žádosti soudu o součinnost bylo zjištěno, že majitelkou předmětného bankovního účtu byla ke dni , datum, žalovaná. Z článku 1.7 smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů činila 10 568 % a celková částka splatná žalovanou představovala 8 613 Kč (za předpokladu vyčerpání zápůjčky okamžitě v plné výši a jejího splacení do 22 dnů). Dle věty druhé téhož článku měla při poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce bez poplatku činit roční procentní sazba nákladů 0 % a celková splatná částka 6 500 Kč. Podle čl. 2.3 smlouvy okamžikem prodlení žalované s placením zápůjčky veškeré vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalované stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné (listinné) upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní výzvou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 1. 8. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.11. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněnému z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, podle § 2390 o.z. lze co do části podle výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (22 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že zapůjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaná obdržela částku 6 500 Kč a byla povinna vrátit částku v celkové výši 8 613 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně (při neaplikaci čl. 1.3 věty druhé smlouvy, tedy neuvažování marketingové akce). Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaná požadovanou a ničím nezajištěnou částku získala okamžitě (bezprostředně po uzavření smlouvy), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásila a sama aktivně vyhledala nabídku žalobkyně, když uzavírala smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto ji nelze považovat za osobu zce