34 C 197/2025-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 14 445 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu příspěvku dle § 45 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, RZ: , SPZ, . Žalovaný neměl ode dne 22. 12. 2023 do 7. 6. 2023 a o de dne 8. 6. 2024 do 21. 7. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku dne 1. 8. 2024 a 21. 11. 2024. Předžalobní upomínkou vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.3. Soud vyšel z § 45 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle něhož provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona ve výši součinu počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla určené v § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč určené v § 6 zmíněné vyhlášky. Žalobkyně vyzvala ve smyslu § 46 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovaného do 1 roku ode dne vzniku povinnosti k zaplacení příspěvku, a proto její právo na příspěvek dle § 47 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nezaniklo. Jelikož žalovaný ve lhůtě uvedené v § 46 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nezaplatil, ocitl se v prodlení podle § 1968 věty první o. z. a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 445 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.