36 C 102/2025-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že: „Pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.08.2024 postoupena společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen "původní věřitel") společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.08.2024 postoupena společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, . Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20000 Kč v platbách 20000 Kč dne 13.12.2022, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly , Anonymizováno, . Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl k důkazu doložené výpisy z bankovního účtu původního věřitele či případně potvrzení o provedené platbě od platební brány , právnická osoba, svědčící o poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Žalobkyně dále žádá soud, aby učinil dotaz na banku žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., zda byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, provedeny výše uvedené platby a zda byl tento bankovní účet žalovaného nebo k němu žalovaný měl dispoziční oprávnění. Tyto důkazy dokládají, že žalovanému byly poskytnuty výše uvedené platby, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil a musí žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnilali strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil žalobkyni 0 Kč. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 20000 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 2024-09-07, a proto žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 2024-09-18. Žalobkyně určila datum splatnosti dne 2024-09-17 tak, že k datu odeslání výzvy přičetla 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k úhradě dostala do sféry dispozice adresáta - žalovaného.“2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud rozhodl v dané věci rozhodl dle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně s takovým postupem soudu výslovně souhlasila, žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z obsahu žalobkyní předložených listin má soud za spolehlivě zjištěný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč (výpis z běžného účtu předchůdce žalobkyně na č. l. 5, sdělení banky žalovaného ze dne 28. 1. 2025 na č. l. 21), kterou požadoval po žalovaném zpět zástupce žalobkyně výzvou ze dne 7. 9. 2024 do tří dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 7. 9. 2024 a za užití ust. § 573 občanského zákoníku se dostala do sféry žalovaného nejpozději dne 11. 9. 2024 a nejpozději do 14. 9. 2024 měl žalovaný poskytnutou částku vrátit. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá jednak oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2024 vyhotovené právním předchůdcem žalobkyně, tak i předžalobní výzvy a zejména pak z postupních smluv ze dne 16. 8. 2024 a 22. 8. 2024 a příloh na č. l. 14, 36 a 45 spisu. Žalovaný netvrdil opak, na svou obranu ničeho neuvedl.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně žalobou uplatnila právo na vrácení bezdůvodně poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč, když svůj nárok prokázala výpisy z účtu, pročež je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, bezdůvodné obohacení nástupci žalobkyně vrátit. Žalovaný se přijetím peněžité hotovosti bez právního důvodu obohatil o částku 20 000 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč (1 x předžalobní výzva a 1 x podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud v dané věci zjistil, že zástupce žalobkyně je současně jejím skutečným majitelem, jak vyplývá z částečného výpisu údajů z evidence skutečných majitelů vedené Krajským soudem v Brně založeného ve spise na č. l. 52, ze kterého bylo zjištěno, že zástupce je skutečným přímým majitelem žalobkyně s velikostí jeho podílu 79 %. S ohledem na toto zjištění a povahu podnikatelské činnosti žalobkyně je namístě přihlédnout k nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 585/17, ve kterém Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům: „Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. Mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Obecně platí, že právnická osoba neztrácí právo na náhradu nákladů právního zastoupení jen proto, že je jejím statutárním orgánem, společníkem či konečným vlastníkem advokát. Na druhou stranu nelze vyloučit existenci případů, ve kterých se uvedená teze vzhledem ke specifickým okolnostem neuplatní. V tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které vedlejší účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Jestliže byl pak tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se vedlejší účastník nechával právně zastoupit advokátem, jenž je nadto jeho vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávek spojené. Rozhodnutí soudu, který nevěnuje náležitou pozornost opakovaným námitkám stěžovatele ohledně nezákonnosti přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníku z důvodu neúčelnosti zastoupení a snahy o zneužití práva na zastoupení advokátem, navíc doloženou závěry jiných soudů ve srovnatelných rozhodnutích, včetně rozhodnutí Ústavního soudu, nelze považovat za řádně odůvodněné, a jako takové porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně jakožto inkasní společnost, která odkupuje pohledávky za účelem generování zisku, podává minimálně u tohoto soudu ročně přes sto žalob na ustálených vzorech a měla by tak za účelem správy svých pohledávek disponovat příslušným aparátem. Tak tomu však není, když se nechá zastoupit advokátem, který je navíc skutečným majitelem žalobkyně a de facto přes náhradu nákladů řízení pouze účelově navyšuje (někdy i dvojnásobně) dluhy svých dlužníků. Zdejší soud