36 C 93/2025-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 511 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil dne 15. 5. 2023 ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozovaný žalobkyní a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem či , Anonymizováno, kartou, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, což doposud neučinil.2. Podáním ze dne 28. 7. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět o částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, pročež soud dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání dne 6. 8. 2025 se bez omluvy nedostavila, soud proto dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, která se k jednání rovněž nedostavila.4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný cestoval v , Anonymizováno, dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, hodin tramvajovou linkou č. , hodnota, , vozem č. , hodnota, , byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani , Anonymizováno, kartou, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 11 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Totožnost žalovaného byla zjišťována z jeho občanského průkazu, záznam o provedené přepravní kontrole je žalovaným podepsán. Předžalobní výzvou ze dne 11. 8. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. V době jízdy bylo žalovanému 16 let a 8 měsíců, soud tedy v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR zkoumal, zda nebyl nad žalovaným ze strany jeho rodičů zanedbán dohled a výživa. Lustrací v seznamu jmen ISAS bylo zjištěno, že u zdejšího soudu nebylo a není vedeno opatrovnické řízení týkající se osoby nezletilého žalovaného (úřední záznam na č. l. 27 spisu). Soud tak s ohledem na neexistenci opatrovnického spisu žalovaného a pasivity žalovaného v tomto řízení ohledně péče o žalovanou k době jízdy nebyl schopen ničeho zjistit.5. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.6. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.7. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále „pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.8. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.9. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif.10. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.11. Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek , právnická osoba, ., za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč.12. Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek , právnická osoba, ., nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou Plzeňskou kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet.13. Podle Nařízení statutárního města Plzně č. 15/2004 ve znění pozdějších dodatků, o tarifu Integrovaného dopravního systému na území města Plzně, je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek.14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný ve shora uvedeném dnu použil veřejný dopravní prostředek, jejichž provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvy kontrolního orgánu žalobkyně prokázal platným jízdním dokladem. V době provedení kontroly bylo žalovanému 16 let a 8 měsíců, a s ohledem na tento věk se tedy soud zabýval i otázkou, zda žalovaný byl schopen uzavřít smlouvy o přepravě a zda nebyla zanedbána péče o žalovaného ze strany jeho zákonných zástupců. V řízení nebylo zjištěno, že by byla zanedbána péče o žalovaného, žalovaný na svou obranu v tomto kontextu ničeho neuvedl, opatrovnický spis žalovaného na zdejším soudu není veden. Se zřetelem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, jakož i z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 3708/15, I. ÚS 1041/14, III. ÚS 3708/15, II. ÚS 1864/16 a I. ÚS 1775/14, a také nálezu ze dne 8. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 1639/18 má soud za to, s ohledem na povahu smlouvy o přepravě, týkající se městské hromadné dopravy, že již v souvislosti s nástupem do základní školy, tedy od šesti let věku, je dítě schopno pochopit, že pokud cestuje prostředkem městské hromadné dopravy, je tato cesta spojena se zaplacením jízdného. S ohledem na věk žalovaného v době jízdy v dopravním prostředku žalobkyně, má soud za to, že rozumová a volní vyspělost nezletilých ve věku cca 17 let je přiměřená k uzavření smlouvy o přepravě v hromadném dopravním prostředku, když obecně je známa jak povinnost úhrady jízdného, tak skutečnost, že v případě jízdy bez platného jízdního dokladu hrozí cestujícímu přirážka k jízdnému. Žalovaný si proto podle soudu měl a mohl být vědom důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti na svoji obranu, a to ani ve vztahu k vyvratitelné právní domněnce o jeho způsobilosti k uzavření smlouvy o přepravě či nedostatečné péči ze strany zákonných zástupců. Navíc je podle soudu podstatné, že pokud žalovaný v době jízd musel vědět, že je povinen cestovat s platným jízdním dokladem, pak pokud neměl dostatek finančních prostředků na koupi jízdenky, neměl vůbec využít dopravního prostředku žalobkyně a v rámci města se mohl dopravit pěšky, popř. jiným způsobem. Není totiž právem žalovaného bezplatně využívat přepravních služeb žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ačkoliv obecně je potřeba chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, tak se v projednávaném případě tento princip neuplatní, když je na místě upřednostnit zákonnou zásadu, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku). Soud tedy dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem na straně jedné a žalovaným jako cestujícím na straně druhé byla platně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Použil-li žalovaný dopravní prostředek žalobkyně bez platné jízdenky, pak je povinen dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za neoprávněnou jízdu. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost splnil až po podání žaloby, dostal se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou