ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2025:39.C.100.2025.64 Datum: 2025-06-26 Předmět: o 20 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 6 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1724 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1815 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 20 000 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 6 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1724 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město dne 5. 2. 2025 a doplněnou dne 16. 5. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky a zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 10. 4. 2024 byla mezi žalobcem i jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr 20 000 Kč, ten byl vyplacen na účet žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaná měla hradit měsíčně 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná ale nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15. 8. 2024. Na základě tohoto porušení zaslal žalobce žalované již 20. 7. 2024 upomínku. Druhá následovala 5. 8. 2024. Nic dalšího ale zaplaceno nebylo. Žalobce se tedy domáhá zaplacení částky 20 000 Kč jako nesplacené jistiny a nákladů na upomínání 1 000 Kč. Před uzavřením smlouvy vyžádala žalobkyně od žalované dva doklady totožnosti, výpisy z bankovních účtů, doklad o pravidelných příjmech, prověřil žalovanou v databázi SOLUS, v insolvenčním rejstříků, v evidenci exekucí. Zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované je 34 743 Kč, její výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, jiné závazky nemá. Bylo vyhodnoceno, že je schopná poskytnutý úvěr v dané výši splácet. Žalovaná uhradila dne 15. 4. 2024, 15. 5. 2024, 15. 6. 2024 a 15. 7. 2024 vždy po 4 000 Kč, když tyto byly započteny na sjednaný úrok2. Ve věci byl 20. 2. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud dále postupoval podle § 115a o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.3. Soud rozhodl na základě důkazů, které před předloženy spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, když před vyhlášením rozhodnutí upozornil žalobce, že smlouvu považuje za neplatnou s ohledem na výši sjednaných úroků v kontextu k době, kdy měla být pohledávka splacena.4. Předsmluvní informace pro spotřebitele obsahuje údaje potvrzující skutková tvrzení, tedy, že byl sjednán úvěr 20 000 Kč, tato částka měla být uhrazena ve 12 měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Celkem měla žalovaná uhradit 68 000 Kč. Byla sjednána měsíční úroková sazba 20 %, RPSN 791,61%. Stejné informace vyplývají i ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kde žalovaná jako dlužník je uvedena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, telefonem, emailovou adresou a bankovním spojením. Podle článku IV smlouvy byl poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr 20 000 Kč, a to vyplacením na účet spotřebitele č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnutý na 12 měsíců, zaplaceno mělo být vše do 15. 3. 2025. Měsíční úroková sazba 20 %. V čl. 5.4 sjednaly strany, že pro případ nutnosti upomínat dlužníka o zaplacení bude každá upomínka zpoplatněna částkou 500 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Bylo sjednáno, že pokud spotřebitel projeví zájem o finanční službu, bude mu na jeho telefonní číslo , tel. číslo, unikátní SMS kód, kterým bude moci vstupovat na klientský účet, zde mu bude umožněno seznámit se s návrhem smlouvy a obchodními podmínkami, tyto pak odškrtnutím políčka „souhlasím se zněním smluvní dokumentace“ potvrdí a následně podepíše. Poskytovatel mu opět zašle SMS s jedinečným kódem na jeho telefonní číslo. Tímto kódem spotřebitel svůj podpis autorizuje. Dodatečným ověřením pak je verifikační platba ve výši 1 Kč z bankovního účtu spotřebitele na účet poskytovatele. , právnická osoba, . potvrdila, že 10. 4. 2024 z účtu žalované byla odeslána žalobkyni částka 1 Kč, na účet žalované pak týž den byla poukázána v 15:54 hod. částka 20 000 Kč. Soudu byly dále předloženy upomínky ze dne 20. 7. 2024, které byly odesílány jednak formou e-mailu, jednak písemně s tím, že žalovaná byla upozorněna na nezaplacení splátky splatné 15. 7. 2024 a byla vyzvána k její úhradě nejpozději do 5. 8. 2024, včetně nákladů na upomínání. Druhá upomínka pak byla odesílána 5. 8. 2024 a s tím, že pokud nebude uhrazena v dodatečné lhůtě dlužná platba, bude úvěr zesplatněn. Co se týče prověření schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce předložil interní dokument, ze kterého se uvádí, že žalovaná je zaměstnána u , právnická osoba, s příjmem 34 743 Kč je vdaná, má dvě děti, nemá jiné závazky. Její finanční zůstatek byl stanoven 22 543 Kč měsíčně s tím, že lze poskytnout úvěr do 20 000 Kč. Byly předloženy bankovní výpisy k ověření pravidelných příjmů a výdajů, také občanský průkaz žalované. Naposledy byla k zaplacení žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně 21. 1. 2025. Další důkazy navrhovány, ani prováděny nebyly.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi s sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.7. Podle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.8. Podle § 6 občanského zákoníku, má každý povinnost jednat v právním styku poctivě.9. Z provedených důkazů má soud jednoznačně za prokázané, že strany měly vůli uzavřít smlouvu o úvěru, když žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí finančních prostředků jako bezhotovostního úvěru, a tyto prostředky, jak vyplývá z podpisu uzavřené smlouvy, ve výši 20 000 Kč čerpala. Je tedy zcela evidentní, že není důvod pochybovat o vůli obou stran k uzavření smlouvy o poskytnutí finančních prostředků za úplatu. Formulář, na kterém je smlouva podepsána, je velmi přehledný, je zde jednoznačně patrné, že je půjčována částka 20 000 Kč, dále je pak patrné, jaké další náklady jsou spojeny s poskytnutím finančních prostředků. Žalované bylo zcela zřejmé, že částku společně s úrokem 20,00% měsíčně musí vrátit do 12 měsíců v pravidelných splátkách po 4 000 Kč s tím že za 12 měsíců uhradí celkem 68 000 Kč. Soud tedy konstatuje, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena řádná úvěrová smlouva.10. Neplatnost smlouvy ale soud dovodil pro výši sjednané úrokové sazby, a proto přistoupil k ingerenci do soukromého práva. Ujednání o výši úrokové sazby považuje soud za ujednání, které je v rozporu s poctivým právním stykem, jak má na mysli § 6 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku a právními předpisy na ochranu spotřebitele. Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že je třeba chránit slabší stranu, kterou je právě v daném případě spotřebitel. Je třeba zvažovat otázku vzájemné vyrovnanosti práv a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy, ale i otázku standardního poskytování finančních prostředků na běžném bankovním trhu, i když žalobkyní je v tomto případě nebankovní společnost. V úvěrové smlouvě se uvádí, že zápůjční úroková sazba činí 20% měsíčně, za poskytnutí 20 000 Kč se zavázala žalovaná zaplatit za rok úrok 48 000 Kč (240% ročně). Tento úrok považuje soud nepřijatelný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v roce 2024 byly úvěry pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby na jeden až pět let poskytovány průměrně v sazbě kolem 9%, nejrizikovější úroky v podobě čerpání kreditních karet se pohybovaly do 20% ročně. Soud tedy dospěl k závěru, že právní jednání v podobě uzavřené smlouvy o úvěru je neplatné pro rozpor s pravidly poctivého obchodního styku a poškození práv slabší strany. Proto přiznal žalobkyně nárok pouze ve výši 4 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, pokud bylo žalované vyplaceno 20 000 Kč a jen 16 000 Kč vrátila. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné sazbě od dat 5. 2. 2025 (po uplynutí dodatečné lhůty k plnění dle upomínky ze dne 22. 1. 2025). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů tohoto řízení12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, kdy žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.