ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2025:39.C.299.2024.36 Datum: 2025-02-06 Předmět: o zaplacení 25 478 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2193 z. č. 89/2012 Sb.", " ["smlouva o výpůjčce"]
O co šlo: o zaplacení 25 478 Kč s příslušenstvím (["§ 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2048 z. č. 89/)
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město 22. 11. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 25 478 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že 8. 11. 2023 byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva, jejíž součástí byly obchodní podmínky, které řešily uzavírání, jednotlivých konkrétních smluv o výpůjčce. Na základě této rámcové smlouvy 15. 11. 2023 strany uzavřely smlouvu o výpůjčce. Předmětem výpůjčky byl materiál specifikovaný v dodacím listu a ve výdejové kartě číslo , hodnota, . Podle rámcové smlouvy se žalovaná jako vypůjčitel zavázala vrátit předmět výpůjčky do 14 dnů od výzvy k vrácení, nejpozději však ke dni ukončení rámcové smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení předmětu výpůjčky 22. 5. 2024. Výpůjčka ovšem vrácena nebyla. Pro tento případ je v článku 9 odst. 9.1 písmeno m) sjednána povinnost vypůjčitele zaplatit smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech komponentů, které tvořily předmět výpůjčky, tedy těch komponentů, se jejichž vrácením je vypůjčitel v prodlení. Je také ujednáno, že smluvní pokuta je splatná marným uplynutím doby k vrácení. Žalovaná výpůjčkou včas a řádně nevrátila, a to ani částečně, a přípisem 31. 7. 2024 byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 478 Kč, kdy žalobkyně odkázala na kartu výpůjčky. Pohledávka uhrazena nebyla, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.2. Ve věci byl 13. 12. 2024 vydán platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalované (znepřístupněná datová schránka) usnesením ze dne 2. 1. 2025 zrušen. Po zrušení platebního rozkazu se žalovaná k žalobě nevyjádřila. Soud dále postupoval podle § 115a o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval, když vycházel z předložených listinných důkazů.3. Z listiny označené jako obchodní podmínky pro uzavírání smluv bylo ověřeno, že v těchto jsou specifikovány jednotlivé pojmy, které se mohou objevit ve smlouvách, včetně označení výpůjčky. Ta představuje výčepní zařízení s příslušenstvím, případně jiné věci související s čepováním piva, které jsou zapůjčeny na základě konkrétní smlouvy o výpůjčce. Je zde také odkaz na rámcovou smlouvu. Podle bodu 9 obchodních podmínek bylo sjednáno právo odstoupit od smlouvy o výpůjčce s okamžitým účinkem pro případ porušení smluvních povinností, bylo ujednáno, že předmět výpůjčky musí být vrácen nejpozději do 14 dnů od výzvy zaslané žalobkyní, případně ke dni zániku rámcové smlouvy ve stavu odpovídajícímu době jeho užívání. Není-li předmět výpůjčky vrácen včas, je sjednána smluvní pokuta ve výši odpovídající hodnotě všech nevrácených věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením by byl smluvní partner v prodlení. Pro účely výpočtu se hodnotou věcí rozumí hodnota uvedená v dodacím listu. Smluvní pokuta je splatná do 15 dnů od okamžiku doručení výzvy k úhradě. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl prokázán rámcovou smlouvu ze dne 8. 11. 2023, podle které bylo dojednáno uzavření jednotlivých kupních smluv do budoucnosti, když konkretizace smluvních povinností je obsažena v Obchodních podmínkách. Dne 15. 11. 2023 převzala žalovaná 8 položek movitých věcí bez sériového čísla (označené číslem materiálu), dále pak chladič a montážní materiál, v celkové ceně 25 478 Kč (dodací list č. , hodnota, ). Dopisem ze dne 22. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení předmětu výpůjčky s odkazem na dodací list ze dne 15. 11. 2020, číslo , hodnota, . Žalovaná byla upozorněna na čl. 9.1 písmeno g) obchodních podmínek a na případné sankce za porušení povinnosti. Tato výzva byla zasílána doporučeně. Podle kopie dodejky ji žalovaná nevyzvedla. Dopisem ze dne 31. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 478 Kč, kdy na tuto položku vystavila i fakturu číslo , hodnota, . Tuto zásilku již podle kopie dodejky žalovaná převzala 2. 8. 2024. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dne 26. 9. 2024. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.4. Podle § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.5. Podle § 2196 občanského zákoníku, byl-li ujednán účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby věc začal užívat a po splnění účelu bez zbytečného odkladu věc vrátil.6. Podle § 2048 odstavec 1občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Z předložených listinných důkazů soud uzavřel, že je na místě žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že účastníci v rámci své podnikatelské činnosti v souladu s uzavřenou rámcovou smlouvou uzavřeli také smlouvu o výpůjčce, která svým obsahem splňuje požadavky platného právního jednání ve smyslu ustanovení § 2193 a následujících občanského zákoníku. Ze smlouvy o výpůjčce a rámcové smlouvy vznikly stranám povinnosti v souvislosti s ukončením smluvního vztahu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení předmětu výpůjčky v souladu s uzavřenou smlouvou, žalovaná ale na tuto výzvu nereagovala, nesplnila lhůtu, ve které mělo být zařízení vráceno, tedy do 14 dnů od výzvy k vrácení, případně ke dni skončení platnosti rámcové smlouvy. Protože tato lhůta dodržena nebyla, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu, která odpovídá hodnotě předmětu výpůjčky, ta byla doložena dodacím listem, také pak výzvou k úhradě a vystavenou fakturou. Protože ani tato uhrazena nebyla, soud tuto povinnost uložil žalobě, a to včetně úroku s prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku.8. O nároku na zaplacení částky 1 200 Kč bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 10 132 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 2 140 Kč, třemi paušálními náhradami po 300 Kč a DPH 21 % vše podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o soudní poplatek 1 274 Kč.10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odstavec 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti v běžné třídenní lhůtě.