34 C 325/2025-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 828 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu příspěvku dle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je provozovatelem osobních automobilů se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850cm3 do 2 500 cm3, RZ: , SPZ, a nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, RZ: , SPZ, . Žalovaný k těmto vozidlům neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla: k prvnímu v obdobích od 19. 3. 2024 do 19. 8. 2024 a od 20. 8. 2024 do 13. 2. 2024, k druhému od 22. 8. 2024 do 4. 12. 2024 a od 5. 12. 2024 do 23. 3. 2025. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvy k zaplacení příspěvku za první jmenované vozidlo postupně pro jednotlivá období ve dnech 11. 10. 2024 a 16. 1. 2025, ohledně druhého vozidla ve dnech 16. 1. 2025 a 17. 4. 2025. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.4. Z výpisu z registru silničních vozidel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2025 na č. l. 15 vyplývá, že žalovaný byl ve shora uvedených obdobích evidován jako provozovatel osobních automobilů specifikovaných v předchozím odstavci. Že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku je prokázáno dopisy z toho kterého dne.5. Soud vyšel z § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, dle něhož provozovatel tuzemského vozidla zaplatí kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona ve výši součinu počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla určené v § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a paušální náhrady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč určené v § 6 zmíněné vyhlášky. Žalobkyně vyzvala ve smyslu § 46 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaného do jednoho roku ode dne povinnosti k zaplacení příspěvku, a proto její právo na příspěvek dle § 47 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla nezaniklo. Jelikož žalovaný ve lhůtě uvedené v § 46 zmíněného zákona nezaplatil, ocitl se v prodlení podle § 1968 věty první o. z. a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 729 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 828 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.