12 C 25/2023-14 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, neboť společnému návrhu na zrušení registrovaného partnerství bylo vyhověno (§ 399 odst. 2 ve spojení s § 395 z. ř. s.). 2. Předmětem řízení je společný návrh partnerek na zrušení registrovaného partnerství uzavřeného dne [datum] před Magistrátem města Zlína. 3. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud takový závěr o skutkovém stavu, že registrované partnerství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Magistrátem města Zlína. 4. Podle ustanovení § 17 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o registrovaném partnerství“), jestliže se k návrhu na zrušení partnerství druhý partner připojí, soud nezkoumá, zda partnerský vztah již fakticky netrvá, a rozhodne o zrušení partnerství. 5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že účastníci podali společný návrh na zrušení registrovaného partnerství, soud tudíž ve smyslu ustanovení § 17 zákona o registrovaném partnerství nezkoumal, zda partnerský vztah již fakticky netrvá, a rozhodl o zrušení partnerství. 6. Soud rozhodl s ohledem na zásadu procesní ekonomie bez nařízení jednání, neboť zákon o registrovaném partnerství v případě společného návrhu účastníků nepředpokládá zjišťování existence rozvratu partnerství a jeho příčin, ani povinnost soudu při jednání vést partnery k odstranění příčin rozvratu a usilovat o jejich smíření (obdobně jako u rozvodu manželství), tudíž by nařízení jednání a předvolání účastníků k němu vedlo jen k prodloužení celkové doby řízení a zbytečnému navyšování nákladů na straně účastníků. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z. ř. s., neboť okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, přičemž ani jedna z partnerek náhradu nákladů řízení nepožadovala.