9 C 87/2022-28 — Okresní soud v Přerově

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 2 500 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně jako zdravotnického zařízení a v tomto zařízení mu pak byla poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou žalobkyně vyúčtovala částku 2 500 Kč splatnou [datum]. Žalovaný uznal nárok žalobkyně písemně dne [datum]. Ke dni podání žaloby doposud neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužného nároku v celkové výši 2 500 Kč písemnou výzvou a současně byl poučen o vzniku dalších nákladů souvisejících se soudním řízením. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaný byl dne [datum] převezen do záchytné stanice žalobkyně ve Vojenské nemocnici v [část obce] ([obec]). V tomto zdravotnickém zařízení mu byla poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou žalobkyně vyúčtovala částkou 2 500 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaný uvedenou pohledávku uznal co do důvodu a výše písemně dne [datum]. V tomto řízení žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku 2 500 Kč i s příslušenstvím žalobkyni zaplatil. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný byl důvodně převezen na záchytnou stanici žalobkyně a tam ošetřen. Nárok žalobkyně je podle § 24 odst. 2 cit. zákona důvodný, neboť u žalovaného byla diagnostikována při převozu přítomnost alkoholu a proto je žalovaný jako osoba ošetřená na příslušné záchytné stanici v dané věci pasivně legitimován k úhradě nákladů spojených s jeho převozem, ošetřením a ubytováním na stanici žalobkyně, a to ve výši 2 500 Kč. Proto soud žalobě vyhověl. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat shora uvedený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za každý úkon, tedy celkem ve výši 200 Kč Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat zástupce z řad advokátů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí 1 200 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).