11 C 128/2024-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, (původně) domáhala, aby soud zavázal žalovanou , Jméno žalované, k zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem (poplatky) v částce , částka, , kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, a smluvní pokutou , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“), uzavřela s žalovanou v rámci svého podnikání po předchozím posouzení její úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a dne , datum, dodatek ke smlouvě o úvěru téhož čísla (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem bylo (mimo jiné) poskytnutí úvěru v částce , částka, na dobu do , datum, , přičemž se žalovaná zavázala k úhradě úroku v částce , částka, spolu s vrácením částky úvěru. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení ze splatné, avšak dosud nezaplacené částky. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní poplatky za odeslání upomínek v případě prodlení s úhradou jeho závazků v částce , částka, za každou upomínku. Jelikož žalovaná nevrátila společnosti poskytnutou částku , částka, společnosti vznikl rovněž nárok smluvní pokutu v částce , částka, jako 0,1 % denně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , na poplatky za odeslání upomínek v částce celkem , částka, . Společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno, přičemž byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu. Žalovaná dosud svůj dluh nezaplatila.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které po žalované požadovala smluvní úrok v částce , částka, , poplatek v částce , částka, a smluvní pokutu v částce , částka, . Řízení bylo v této části zastaveno usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 21. 8 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, . Žalobkyně nadále požadovala po žalované částku , částka, s příslušenstvím.3. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které po žalované požadovala jistinu v částce , částka, , neboť žalovaná platbami provedenými od , datum, do , datum, tuto část její pohledávky uhradila. Soud proto rozhodnutím v bodě I. výroku rozsudku řízení v této části zastavil podle § 96 odst. 1 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně nadále požadovala po žalované částku , částka, s příslušenstvím.4. Žalovaná , Jméno žalované, se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.5. Při provedeném dokazování bylo smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a , Datum narození advokáta, (včetně formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek) prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako úvěrující uzavřela s žalovanou jako úvěrovaným smlouvu o poskytnutí úvěru v rozsahu částky , částka, na dobu do , datum, , s tím že úvěrovaný uhradí poplatek spojený se zasláním výzvy k plnění jeho závazků a smluvní pokutu z částky, ohledně níž je v prodlení. Dle smlouvy činí výše nákladů souvisejících s opožděnou platbou (poplatek) za každou upomínku , částka, včetně DPH, smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení 0,1 % a úvěrující je oprávněn požadovat účelně vynaložené náklady vymáhání. Záznamem o transakci na účtu ze dne 24. 6., 8. 9., 16. 9. a , datum, a sdělením , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalovaná obdržela částku , částka, . Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že tato skutečnost byla oznámena žalované, který byla vyzvána k úhradě žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně opět vyzvala žalovanou k úhradě závazku.6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.12. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnost