11 C 171/2024-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby byl žalovaný , Jméno žalovaného, zavázán k zaplacení částky , částka, spolu s úrokem od , datum, do , datum, v částce , částka, , úrokem 21,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení od , datum, do , datum, v částce , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok vůči žalovanému odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále též jen „smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „společnost“) poskytl žalovanému po předchozím posouzení jeho úvěruschopnosti úvěr v částce , částka, , kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy obsažené na listině smlouvy (dále jen „smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se souhrnnou částkou , částka, za úrok 21,69 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků (, částka, ), administrativní činnost (, částka, ) a službu komfortního a flexibilního splácení (, částka, ) v 21 měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaný neplnil svůj smluvní závazek řádně (neuhradil žádnou splátku) a právnímu předchůdci žalobkyně ke dni , datum, vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která činila ke dni , datum, v součtu jistiny úvěru (, částka, ) a poplatku (, částka, ) nejméně , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatil, ačkoliv byl výzvou k plnění opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenut k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání sjednaného úroku 21,69 % ročně, který pro dobu od , datum, do , datum, kapitalizovala na částku , částka, a dále požadovala z částky neuhrazené jistiny , částka, od , datum, do zaplacení, a přiznání zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky, který pro dobu od , datum, do , datum, kapitalizovala na částku , částka, , a dále požadovala z částky neuhrazené jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný , Jméno žalovaného, se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil.3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně smluvních podmínek, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byl žalovanému touto společností poskytnut úvěr , částka, , což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru s úrokem 21,69 % ročně, úhradou za administrativní činnost a službu komfortního a flexibilního splácení (tedy včetně souhrnného poplatku v částce celkem , částka, ) v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Kartou zákazníka ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný před podpisem smlouvy popsal společnosti své osobní a majetkové poměry. Podle tvrzení žalobkyně a přehledu plateb v tabulce umoření ke smlouvě žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy se žalovaným v částce celkem , částka, s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalovanému. Výzvou k plnění ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě postoupené pohledávky.4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. i úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění7. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (společnost coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.10. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodl