16 C 176/2019-313 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, na zřízení služebnosti stezky se žalobkyně , Jméno žalobkyně, vůči žalovanému , jméno FO, domáhala, aby soud zřídil služebnost stezky ve prospěch panujícího pozemku p.č.st. , Anonymizováno, /1 o výměře 399 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. 76, vše zapsané na LV č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, (z důvodu přehlednosti bude nadále parcela i stavba označována jako „dům , adresa, “) u , právnická osoba, Olomouckého kraje, Katastrální pracoviště , adresa, , k tíži služebného pozemku p.č.st. , Anonymizováno, /2 o výměře 155 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (z důvodu přehlednosti bude nadále parcela i stavba označována jako „dům , adresa, “). Šlo o zřízení práva chůze pro žalobkyni a další obyvatele domu , adresa, přes dům a dvůr žalovaného , adresa, v rozsahu dle geometrického plánu č. 18/2019 ze dne , datum, , který je nedílnou součástí výroku rozsudku, za účelem průchodu na dobu neurčitou.Žalobkyně tvrdila, že oba domy pod adresou , adresa, stály původně na jediném pozemku a až do roku 1960 byly jedinou nemovitou věcí vedenou pod č.p. , Anonymizováno, se stavební plochou č.p. , Anonymizováno, pod adresou , adresa, (z důvodu přehlednosti bude pozemek i stavba označována jako „původní jediný dům č.p., Anonymizováno, “ a náměstí bude označováno z důvodu jeho různých historických názvů pouze jako „, Anonymizováno, náměstí“). Vstup do obytných částí domu , adresa, byl historicky realizován přes zadní dům , adresa, . Pouze do obchodních prostor v přízemí domu , adresa, (nyní je v nich prodejna „, Anonymizováno, -dílna-zahrada“ ) se vchází přímo z Masarykova náměstí.Dne , datum, tehdejší vlastnice původního jediného domu č.p. 76 , jméno FO, požádala , právnická osoba, v , adresa, o povolení reálného rozdělení nemovitosti na dva samostatné objekty středem dvora s tím, že „vchod obyvatelů předního traktu by zůstal i nadále přes zadní trakt a byla by to služebností zadního dílu, na kterémž by stál domek rodinný, pro žadatelku do důchodu, a že obchod má přísun zboží zepředu a nepoužívá vůbec zadního traktu“. Této žádosti MNV dne , datum, vyhověl a usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, byl povolen zápis do pozemkového katastru a nově oddělenému objektu bylo udělena č.p. , Anonymizováno, a parcela byla označena č. , Anonymizováno, /2. Žalobkyně tvrdí, že úmyslem tehdejší vlastnice , jméno FO, bylo zachování průchodu přes dům , adresa, i do budoucna. Od okamžiku rozdělení původní nemovitosti byl průchod do obytné části domu , adresa, realizován přes dům a pozemek , adresa, a tento stav trvá dosud.Žalovaný , jméno FO, je vlastníkem domu , adresa, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /2 na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. D , Anonymizováno, /97-59, o vypořádání dědictví po , jméno FO, , a od okamžiku nabytí právní moci tohoto usnesení dne , datum, musel tedy vědět, že jeho nabytý dům a pozemek je užíván sousedy k přístupu do domu , adresa, a že tudíž došlo k vydržení služebnosti průchodu.Žalobkyně dále přímo v žalobě zdůraznila, že na základě nesouhlasu žalovaného s přecházením přes jeho pozemek v roce 2016 se její předchůdci dopisem ze dne , datum, obrátili na žalovaného se žádostí o zřízení služebnosti chůze a přístupu k domu , adresa, za účelem nápravy faktického stavu po právní stránce „vědomi si skutečnosti, že právo odpovídajícího věcnému břemeni průchodu vydrželi“. Žalovaný však ve svém prohlášení ze dne , datum, s žádostí o zřízení služebnosti průchodu nesouhlasil.Žalobkyně má za to, že přístup do její budovy , adresa, je fakticky vydržen a že do její budovy není možný jiný přístup než přes budovu a pozemek žalovaného.2. Žalovaný s žalobou na zřízení služebnosti stezky nesouhlasil a namítal, že k vydržení práva průchodu přes jeho dům a pozemek , adresa, ve prospěch domu žalobkyně , adresa, vůbec nedošlo, a že přístup do obytných prostor domu , adresa, přímo z Masarykova náměstí si může žalobkyně snadno zřídit přes obchodní část svého domu. Žalobkyně se však tomuto řešení všemožně brání kvůli zisku, který čerpá z pronájmu těchto prostor.Žalovaný podrobně popsal historickou anabázi, jak v roce 1960 došlo k rozdělení původního jediného domu č.p. 76 na dvě části, poukázal, že k rozdělení uvedené nemovitosti i ke ztrátě vlastnictví , jméno FO, k přednímu domu , adresa, došlo pod hrozbou vyvlastnění celé původní nemovitosti, a to jak předního bytového domu s obchodem, tak i zadního domku k bydlení, a to podle nařízení vlády č. 15/1959 Sb. Aby si , jméno FO, uchránila alespoň bydlení v zadním domku, musela přistoupit na rozdělení původní nemovitosti s tím, že přední dům Masarykovo náměstí přešel na základě rozhodnutí finančního odboru rady ONV v , adresa, ze dne , datum, , č.j. Fin. , Anonymizováno, /88-1959/1960-JF podle vl. nařízení č. 15/1959 a prováděcí vyhl. 88/1959 Úl. do socialistického vlastnictví – konkrétně , právnická osoba, v , adresa, (a to bez finanční náhrady). , jméno FO, neměla skutečnou vůli uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, ale udržet si pod komunistickým nátlakem vůči soukromým vlastníkům vlastní domov. Proto také souhlasila s průchodem přes zadní domek ve prospěch , právnická osoba, v , adresa, . Žalobkyně nemůže tedy zakládat svoji dobrou víru k právu průchodu na vynucené žádosti , jméno FO, ze dne , datum, o rozdělení nemovitosti, a to i s ohledem na skutečnost, že zadní domek s pozemkem používaly k průchodu cizí osoby se vztahem k vyvlastniteli - , právnická osoba, v , adresa, .Žalovaný dále poukázal, že dům , adresa, byl vrácen na základě dohody o vydání věci uzavřené podle zákona č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd, uzavřené dne , datum, , potomkům , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , a to sourozencům , jméno FO, . , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, .Žalovaný dále zdůraznil, že o nedostatku dobré víry právních předchůdců žalobkyně k údajnému právu průchodu přes zadní dům a pozemek , adresa, do domu žalobkyně svědčí i žádost dřívějších spoluvlastníků , jméno FO, a , jméno FO, ze dne , datum, o zřízení věcného břemene, adresované žalovanému (o němž se zmiňuje v žalobě i samotná žalobkyně), v němž oba dřívější spoluvlastníci výslovně uvedli, že zřízením věcného práva bude napraven stav bez právního podkladu. Přinejmenším od podání žaloby si byla žalobkyně velmi dobře vědoma, že jí dobrá víra k užívání zadního domku žalovaného nesvědčí.Žalovaný dále poukázal, že do obytné části domu žalobkyně , adresa, lze zajistit přístup přímo z Masarykova náměstí, a to buď přes původní vstup, který se nachází v obchodních prostorách, který byl zazděn v roce 1968, anebo přes další možné navržené vstupy. Poněvadž ale žalobkyně obchodní prostory, přes které lze vstupy zřídit, pronajímá za účelem získání zisku, není ochotna vstup obnovit ani zřídit, a takto zneužívá svého práva na úkor vlastnického práva žalovaného, a její jednání a chování je v rozporu s dobrými mravy.3. Dne , datum, byla soudu doručena zase žaloba , jméno FO, na ochranu jeho vlastnického práva, jež byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, , kterou se domáhal, aby , Jméno žalobkyně, byla uložena povinnost zdržet se rušení vlastnického práva , jméno FO, k jeho výše označeným nemovitostem tím, že přes jeho pozemek a dům chodí a užívá jej jako přístupovou cestu k přednímu domu , adresa, , a dále, aby , Jméno žalobkyně, byla uložena povinnost zabránit rušení vlastnického práva , jméno FO, k jeho označeným nemovitostem ze strany všech osob, které mají na základě smluvního vztahu s , Jméno žalobkyně, či jejího souhlasu užívací právo k přednímu domu , adresa, či k jeho částem.Žalobce zdůraznil, že , Jméno žalobkyně, i další fyzické osoby, které bydlí v předním domu , adresa, , přechází přes jeho dům i dvůr bez jeho souhlasu a bez jakéhokoliv právního důvodu, přestože si , Jméno žalobkyně, může do svého domu , adresa, snadno zřídit vstup přímo z Masarykova náměstí.4. , Jméno žalobkyně, ve svém vyjádření ze dne , datum, (sp. zn. , spisová značka, ) s žalobou , jméno FO, nesouhlasila. Nejprve uvedla skutečnosti ohledně rozdělení původního jediného domu č.p. 76 v roce 1960 shodně s bodem č. , hodnota, . rozsudku. Dále namítla, že vydržela právo odpovídající věcnému právu – služebnosti - užívání, přechodu či přístupu přes zadní dům a dvůr , adresa, , neboť byly splněny podmínky vydržení podle § 134 a 151 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a poukázala, že v pochybnostech se má dle § 130 občanského zákoníku za to, že držba je oprávněná. , Jméno žalobkyně, dále vyslovila, že podmínky vydržení byly splněny i u jejích přímých právních předchůdců, tedy u , jméno FO, a , jméno FO, , kteří vlastnili přední dům , ad