16 C 214/2024-36 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) a § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši , částka, při pevné úrokové sazbě 12,5 % ročně a RPSN 13,3 % ročně do 24 měsíců, tj. do dne , datum, . Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil, neboť žalobci uhradil pouze částku , částka, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení zbývající neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , úvěrových poplatků ve výši , částka, a dalšího příslušenství.3. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobce podrobně popsal a doložil, že tvrzené průměrné příjmy žalovaného ze mzdy ve výši , částka, měsíčně a z podnikání ve výši , částka, ročně žalobce ověřil a zkontroloval z účtu žalovaného vedeného u žalobce, z něhož vyplynulo, že za 6 měsíců před uzavřením smlouvy měl žalovaný průměrné čisté příjmy ve výši , částka, měsíčně. Průměrné běžné měsíční výdaje žalovaného na živobytí a pojištění byly zjištěny ve výši , částka, , na bydlení ve výši , částka, a na splátky jiných závazků ve výši , částka, . Celkové měsíční výdaje žalovaného činily částku , částka, , což žalobce rovněž zjistil a ověřil z běžného účtu žalovaného a z úvěrové a interní databáze žalobce. Pokud šlo o uvedený kartový úvěr splácený po , částka, měsíčně, žalobce u něj nezjistil žádné negativní informace. Žalobce rovněž nezjistil, že by byl žalovaný registrován v evidenci exekuovaných dlužníků, v insolvenčním rejstříku ani v dalších databázích dlužníků. Po odečtení zjištěných průměrných výdajů , částka, od zjištěných průměrných příjmů , částka, zůstalo žalovanému , částka, , z nichž mohl hradit jak dohodnuté splátky úvěru , částka, tak i další nenadálé platby cca kolem , částka, . Žalobce zjištěné příjmy a výdaje žalovaného posoudil i z hlediska BRKI a NRKI a na základě všech získaných údajů dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. poskytnutý úvěr vrátit.4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.5. Žalovanému byla žaloba včetně doplnění a předvolání k prvému jednání ve věci doručena podle § 49 o.s.ř. dne , datum, , tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání, které se uskutečnilo dne , datum, , přičemž byl poučen, že jestliže se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vynesen rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému nařízenému jednání ve věci nedostavil.6. Právní zástupce žalobce, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.7. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle § 153b odst. 1 o. s. ř. vynesl rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu vzal za nesporná. Soud právně posoudil sporný nárok podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) o smlouvě o úvěru. Soud dále z podrobných skutkových tvrzení žaloby zjistil, že žaloba není v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce prováděl úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 84 a § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20) a soudu je dále z úřední činnosti známo, že sjednaná zákonná úroková sazba ve výši 12,5 % ročně a RPSN 13,3 % je přiměřená v místě i v čase. Nárok na zaplacení požadovaných úroků a úroků z prodlení vyplývá z § 1970 a § 1802 a násl. o.z. a z nařízení vlády č. 351/2013. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.8. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, proto podle jeho výsledku je žalovaný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , která představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši , částka, a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, návrh ve věci samé a účast při jednání soudu) ve výši , částka, za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 5. cit. vyhl., to znamená za 4 úkony právní služby celkem , částka, , dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., t.j. celkem , částka, , cestovné ve výši , částka, , ztráta času 6 půlhodin á , částka, ve výši , částka, , vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši , částka, . Celkové náklady řízení žalobce činí částku , částka, .