16 C 222/2024-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne „, datum, “ (správně , datum, ) uzavřel jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky ze smlouvy nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 175.943,95 s příslušenstvím. Smlouvou ze dne , datum, , právnická osoba, . koupila závod , právnická osoba, . a stala se tak právním nástupcem původního věřitele.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ve znění akceptace návrhu smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr v celkové výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit v celkové výši , částka, formou 96. měsíčních splátek po , částka, při úvěrové sazbě 9,99 % ročně a RPSN 10,62 %. V čl. VI., VII. a IX. smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne , datum, podepsána oběma stranami a dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce potvrdil uzavření smlouvy s tím, že datum první splátky určil na den , datum, . Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly stejné parametry jako úvěrová smlouva.5. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, .Podle tvrzení žalobce, platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od , datum, do zesplatnění úvěru , datum, ve splátkách celkem , částka, . Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena.6. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě podepsané účastníky dne , datum, a akceptované předchůdcem žalobce dne , datum, , soud z „protokolu , právnická osoba, . o prověřování úvěruschopnosti žalovaného pro úvěry převzaté od Sberbank a.s.“ zjistil, že žalovaný měl mít hlavní příjem , částka, , měl splácet závazky ve výši , částka, měsíčně, měl mít tzv. ostatní výdaje ve výši , částka, údajně za náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygienu, že výše splátek včetně splátek ze sporného úvěru měla činit částku , částka, měsíčně a že žalovaný měl mít navíc k dispozici částku 10.007, Kč. Žádné konkrétní podklady k uvedeným údajům žalobce soudu nepředložil. Z výpisů žalovaného z účtu u , právnická osoba, . soud ale zjistil, že žalovaný není schopen ušetřit ze svých příjmů částky na dohodnuté splátky úvěru (, částka, ), neboť za období od 26.5. do , datum, měl počáteční zůstatek na účtu , částka, a konečný zůstatek , částka, , za období 26.6. do , datum, měl počáteční zůstatek na účtu , částka, a zůstatek ve výši , částka, a za období od 26.7. do , datum, měl počáteční zůstatek na účtu , částka, a konečný zůstatek ve výši , částka, . Řada výplat z účtu byla provedena formou výběrů z bankomatu, u nichž nebylo možno zjistit, na co byly reálně použity. Z výše uvedeného plyne, že žalovaný měl podstatně větší měsíční výdaje, než které zjistil předchůdce žalobce při svých výpočtech, o čemž předchůdce žalobce potažmo žalobce velice dobře věděl, avšak o skutečné reálné výdaje žalovaného se již nezajímal. Předchůdce žalobce tudíž s odbornou péčí neověřoval ani neposuzoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, bydlení, na energie, dopravu, internet, mobil ani zda bude žalovaný poskytnutý úvěr delší dobu řádně a včas splácet, což se ostatně projevilo. Žalovaný byl přitom v období před uzavřením sporné smlouvy stále na hraně plusu a minusu svého účtu. Předchůdce potažmo žalobce tak řádně ani s odbornou péčí neprováděl úvěruschopnost žalovaného.7. Dopisy ze dne , datum, a , datum, vyzýval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a následně dopisem ze dne , datum, žalobce z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek zesplatnil poskytnutý úvěr. Smlouvou ze dne , datum, , právnická osoba, . koupila závod , právnická osoba, . a stala se tak právním původního věřitele. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání.8. Soud na sporný závazek aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před uzavřením každé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr bez větších problémů dlouhodobě splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce po žalovaném nevyžadoval ani neověřoval, jaké má žalovaný skutečné pravidelné běžné výdaje na živobytí, na bydlení, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné a stočné, za odpadky, za mobil, internet, dopravu aj. Žalobce se spokojil pouze s výpisem z účtu žalovaného, v němž byla ale řada plateb provedena výběry z bankomatů a nebylo možno zjistit, na co tyto výběry žalovaný skutečně používal. Výstrahou měly být pro něj údaje o zůstatcích na účtu začátkem i koncem každého měsíce, z nichž bylo zřejmé, že žalovaný je na hraně minusu na účtu a že žalovaný není schopen ušetřit na splácení dohodnutých splátek. Z výpisů z účtu žalovaného musel mít předchůdce potažmo žalobce hluboké a záv